V roce 1999 se korespondent Čínského rozhlasu pro zahraničí seznámil při cestě po Tibetu s panem Lalu Ciwangduojie, kterému bylo tehdy 85 let. Tento starý Tibeťan dělal hluboký dojem u korespondenta, který si ho dosud dobře pamatuje. V minulosti jsme zveřejnili první část reportáže o něm, teď vám nabízíme její druhou část.

Dřív jsme povídali o tom, že v březnu 1959 došlo v Lhase k rebelii. Před tím pan Lalu jako důležitý úředník tehdejší místní vlády byl zosnovateli rebelie jmenován vrchním velitelem tibetské armády, zodpovědným za velení vzpoury v celém Tibetu. Pohlavár reberie si potom všiml, že pan Lalu k vzpouře nezaujímá aktivní postoj, proto ho uvolnil z funkce hned po jednom dne.

Po neúspěšné rebelii byl Lalu uvězněn kvůli jednodenní účasti ve vzpouře. V roce 1965, tedy 6 let po rebelii, byla založena Tibetská autonomní oblast a pan Lalu byl propuštěn. Odjel k manželce, která tehdy žila na venkově a pracoval spolu s ní v státním statku na předměstí metropole Lhasy 10 let.

Lalu vzpomínal, že v té době byl mladší a silný a nelitoval námahy, proto se kolegové chovali k němu přátelsky a o něho pečovali. Uvedl, že za těchto 10 let zachovával dobrou náladu. V roce 1975 opustil statek a stal se pracovníkem oblastního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění v Tibetu, zodpovědným za sbírání a zpracovávání dokumentů a historických materiálů. Potom se stal členem zmíněného výboru a v posledních 16 letech zastával funkci jeho místopředsedy.

Pan Lalu dále uvedl, že jako odpovědný činitel Tibetského lidového politického poradního shromáždění má možnost často vykonávat inspekční cestu do různých koutů Tibetu. Situace ho vždy těšila. Např. orné půdy ve starém Tibetu patřily vrchnostem, totiž úředníkům, šlechticům a vysoko postaveným mnichům. Nevolníci dělali namáhavou práci, ale všechny plody práce vlastnily vrchnosti. Teď situace je úplně jiná. Půdy byly rozděleny mezi rolníky, kteří pěstovali na ní obiloviny pro sebe. Na vlastní oči viděl, že obilí ve skladech rolnických usedlostí stačí tříleté spotřebě celých těchto rodin. Nemálo usedlostí má barevné televizory. Mnoho z nich se zabývá obchodem, anebo koupilo auta a pracovalo jako taxikáři.

Tento bývalý šlechtic řekl, že v současném Tibetu nemálo tibetských obyvatel se zbohatlo svým úsilím. Jejich životní úroveň není nijak nižší než bývalí šlechtici, dokonce je lepší. To vyvolalo u něho vzpomínku na slova bývalého předsedy ústředního výboru Komunistické strany Číny Mao Ce-tunga. Předseda Mao jednou se ho zeptal, zda se bojí demokratické reformy? Lalu přiznal, že má určitou obavu. Mao Ce-tung řekl, že v demokratické reformě nebudou popraveni šlechtici, ani nebudou poškozeny jejich zájmy. Cílem demokratické reformy je, aby všichni proští Tibeťané se stali šlechtici a žili šťastně. Lalu tehdy jeho slova pochyboval. Dnes však viděl, že se Mao Ce-tungova slova realizovala.