Synové pana Huanga řekli, že v provincii Hu-nan nexistuje legislativa o transplantaci orgánů. To bude velmi těžké. Pan Huang už nevěřil, jeho nemoc se zhoršila, nemohl sám vyřešit tuto otázku, proto zavolal svého nejlepšího přítele, aby přijel do několika místních nemocnic anebo místního Červeného kříže vyřešit tuto záležitost. Ale dostal stejnou odpověď. V této provincii není legislativa pro transplantaci orgánů. Ten, kdo po úmrtí chce darovat své orgány, může to udělat jen pro lékařský výzkum a ne pro klinickou transplantaci. Poté, kdy dostal takovou zprávu, byl zklamán a jeho syn ho pochopil. Na internetu našel oční banku Červného kříže ve města Shen Zhen. Toto město je jediným městem s legislativou o transplantaci orgánů. V telefonickém hovoru se šéfem oční banky řekl o přání jeho otce. Šéf s tím souhlasil a chtěl splnit přání jeho otce. Je to první případ v této provincii. Rohovky musí být dárovány do šesti hodin po úmrtí. V této provincii neexistuje příslušný zákon, ale nakonec jedná nemocnic projevila zájem chtěla. Na konci loňského roku šéf oční banky Červeného kříže ve městě Shen Zhen dostal zprávu, že nemoc pana Huanga se zhoršila. Přiletěl do města Chang sha v provincii Hu-nan, a u postele nemocného a za přítomnosti jeho ženy se zeptal, zda chce opravdu darovat své rohovky po svém úmrtí. Pan Huang kývl hlavu a všichni byli dojati k slzám. Druhý den jeho syn jménem svého otce podepsal listiny na dárování rohovek.

zvuk

Milí posluchči, dále Vás seznámíme s Liu Jun-shenem, který obchodoval s hřebínky a stal se milionářem.

Pan Liu se narodil 9. září roku 1968 v jední rolnické rodině v provincii Hu-nan. V době, kdy po absolvování střední skoly chtěl studovat na vysoké škole, jeho otec byl těžce nemocen. Proto musel přerušit studium ve škole, starat se o rodinu a pracovat na poli. Li si pořád myslel, aby měl solidní život. Potom měl několik obchodů ale nedařilo se mu.

Jednoho dne Liu seděl v rohu u zdi a jeho otec pochopil, co si syn myslí. Omluvil se mu, že zameškal možnost studovat na univerzitě a řekl, že pokud syn chce, naučí ho výrobu hřebínků na vlasy. Liu se od otce pilně učil, zanedlouho ovládal technologii a prodávatl hřebínky na trhu. Myslel, že z toho nemůže zbohatnout, Liu především koupil hřebínky od sousedů a prodával je na trhu, tak vydělal nejvíce.

Tehdy Liu Měl nějaké peníze, nemohl zbohatnout manuální prací, koupil stroje, tím se urychlila výroba hřebínků. Byl postaven závod na výrobu hřebínků, tehdy mu bylo 20 let. Aby vešel ve známost, u svého závodu postavil reklamu. Schopnost zpracovávat hřebínky se neustále zvyšovala a kvalita výrobků se stále zlepšovala.

Na konci roku 1993 Liu měl telefon od ředitele jedné firmy. Ten mu řekl, že viděl jeho reklamu, ale neví, jaká je kvalita výrobků. Pokud je dobrá, chtěl by koupit od jeho závodu velké množství hřebínků. Tehdy byly 3 hodin odpoledne a Liu vzal hřebínky a autem přijel k této firmě. V době, kdy přijel, zaměstanci odcházeli z práce. Myslel, že ředitel asi odešel, a viděl, že odchází nějaký pán s taškou z kanceláře. Byl to ředitel a řekl, že ho to dojalo a že je přesvědčen, že kvalita jeho výrobků je dobrá.

Jeho obchod s hřebínky se stále zlepšoval. 6. června v roce 1997 měl služební cestu do města Guangzhou. V obchodních domech chtěl koupit nějaké dárky. Šel do jedného velkého obchodního domu a viděl, že takový malý hřebínek stal 28 júanů. Požádal prodavačku o prospekty, přijel k výrobci, našel ředitele a řekl mu, že chce tady pracovat. V té době jim chyběla pracovní sila, ředitel s tím souhlasil. Pilně pracoval a naučil se výrobě hřebínků. Za měsíc se vrátil domů, a otevřel firmu. Měl přání vyrábět to, co jiní lidé nedělali. Postavil velkou továrnu, do které investoval 10 milionů júanů. Jeho výrobky se prodávaly do různých oblastí země i do zemí v jihovýchodní Asii. V současnosti firma může vyrábět přes sto druhů výrobků.