Bohyně Matsu je především ochránkyní rybářů, dalo by se říci, že je jakýmsi čínským Poseidonem. Podle legendy se v roce 960 př.n.l. narodila v rodině rybáře v provincii Fujian dívka. Pojmenovali ji Lin Moniang (tichá dívka), protože po narození vůbec neplakala. Kromě řady ctností se vyznačovala i nadpřirozenými schopnostmi. Uměla například předvídat počasí a často pomáhala místním rybářům. Když ve věku dvaceti osmi let zemřela, vystoupila na nebesa a stala se nesmrtelnou. Lidé ji chovali ve velké úctě a císařové pozdějších dynastií ji přidělili další tituly – Bohyně moří, Svatá matka či Nebeská císařovna.

V provincii Fujian se nacházejí nesčetné chrámy zasvěcené bohyni Matsu a její kult podle odhadů uctívá více než polovina místních obyvatel. Bohyně je v chrámech často zobrazována se svými průvodci: „Tisícimílovým okem" (Čchien-li-jen) a „Uchem sledujícím vítr" (Šun-feng-er), kteří jí pomáhají zachraňovat na moři rybáře v nouzi. Typické zobrazení bohyně se vyznačuje černým obličejem a závojem z korálků.

Narozeniny bohyně Matsu se slaví každý rok 23. dne 3. lunárního měsíce. Konají se náboženské rituály, poutě, průvody a představení lidových tanců a hudby. Letos připadly oslavy na 1. května, kdy jsme si připoměli 1045. narozeniny Matsu.

Desítky tisíc poutníků se v tyto dny vydávají na cestu do nejstarších a tedy i nejvýznamnějších chrámů zasvěcených bohyni Matsu. Poutníci podnikají až osmidenní pochody, během kterých nesou krytá nosítka s bohyní. Do hlavních chrámů si přicházejí pro požehnání a také pro popel z nádob, kde se pálí vonné tyčinky a papírové peníze. V čele procesí bývá pestrobarevná postava posla, která svým gongem oznamuje příchod poutníků do města. Tato podivně vyhlížející postava má na sobě černý úbor a vestu z ovčí kůže. Na hlavě má klobouk a za pasem má uvázané prasečí nožičky a mladou cibuli. Má jenom jednu botu, což symbolizuje odolnost a vytrvalost. Postava posla se ale v poslední době z průvodů vytrácí, protože řada poutníků přijíždí do města autobusem.

V den oslav se na ulicích tísní davy lidí, stoly se prohýbají pod tíhou obětních jídel a všude vybuchují petardy. Konají se pouliční lidová představení, předvádějí se bojová umění a hraje se na bubny a gongy. Na místech s významnějšími chrámy se v průvodech objevuje tzv. jitong, spirituální médium, do kterého se převtělují ochranná božstva. Většinou jsou vybaveni zbraněmi, podivně se kroutí a vydávají nesrozumitelné zvuky. Přihlížející dav lidí se snaží dotknout se nosítek s bohyní a někteří se vrhají na zem pod nosítka. Věří totiž, že jim to přinese požehnání bohyně.