Na východě Pekingu se provozuje „salarská restaurace". Není tak prostorná, ale má dobrý obchod. Zejména ve večerních hodinách jsou místa vždy obsazená a ještě čeká na něj dlouhá fronta. Majitelem restaurace je pan Chan Čcheng-fu, ryzí příslušník salarské národnosti. Nabídka restaurace, hovězí a skopové maso, moučník atd. se těší velké oblibě kvůli svérázné příchuti.

Do Pekingu se přistěhoval pan Chan z domovské provincie Čching-chaj před více než deseti léty. Zpočátku pracoval jako učeň v restauraci příbuzného. Uvedl, že učňovský proces byl velmi těžký a že si dosud pamatuje, jak poprvé řezal nožem skopové maso.

„šéf nám přinesl dva berány, abychom cvičili s řezáním na tenké plátky. Museli bychom se to naučit. Pokaždé jsem na to vyčlenil nejméně 6 hodin a poté mi tekala krev z prstů. To je pro mě nezapomenutelné."

V neustálém studiu a praxi si pan Chan akumuloval zkušenosti z provozu restaurace. 6 let nato začal provozovat svou restauraci. Oženil se v Pekingu, koupil byt a vede šťastný život.

V očích pana Chan je Peking tolerančním městem a absorbuje lidi různého typu. Mezi Chanovy kamarády jsou lidé z různých koutů země i cizinci. Někdy se všichni bavil dobře a někdy se objevovaly také malé obtíže kvůli odlišnému náboženskému vyznání a národnostím zvykům.

„často přicházeli přátelé ke mně a někteří mi vyzývali k pití alkoholu. Vždy jsem to odmítal, protože naše národnost nesmí pít alkoholický nápoj. Za takové situace jsem jim vysvětloval, aby mě pochopili. Namísto alkoholu jsem si s nimi připil čajem."

Salar je jednou z deseti čínských národností s islámským vyznáním. Podle islámského učení se věřící musejí oddálit od alkoholu. Přes mnoholetý život v Pekingu se pan Chan s rodinou důsledně řídí náboženskými obřady svého etnika. V době rušného obchodu se modlí doma, nicméně v pátek vždy přichází na modelní do mešity.

Někteří příslušníci národnosti Salar se již jako pan Chan přizpůsobil životu v Pekingu, zatímco někteří právě přicestovali do tohoto města a musí čelit obtížím v hledání práce a v jazykové komunikaci. Krajanka pana Chana, paní Ma Siu-jin je v Pekingu necelý rok. Dříve vyučovala v základní škole v domově. Jednou byla na služební cestě po Pekingu, který se jí hned zalíbil. Paní Ma definitivně rozhodla opustit domov a přijet do Pekingu se svým šestiletým dítětem. Doufá, že co nejrychleji najde dobré místo nebo může provozovat stánek specifického rysu.

„mým největším přáním je nechat dítě vzdělávané v Pekingu. Metropole je mu výhodná pro rozšíření obzoru a navíc má vyvinuté školství."

Když lidé žijí mimo domov, je zřejmé postihnout něj nostalgická emoce. Při zmínce o svůj domo je paní Ma plná šťastného úsměvu na obličeji. Jak nám informovala, místo jejího původu leží na náhorní plošině. Modrá obloha tam vypadá jako čistý rybník, dotknutelný sáháním ruky. Snad se příliš seznámila s klidným životem v domově, paní Ma si rázově oblíbila rychlý rytmus Pekingu a hluboké kulturní atmosféry v metropoli.

Příslušníci národnosti Salar žijící v Pekingu odlišně touží po svém cíli, avšak mají jednoznačnou lásku k tomuto městě. Pan Chan Ťi-šan byl v osmdesátých letech minulého století přijat na vysokoškolské vzdělávání v Pekingu. Po absolvování tu zůstává až dodnes. V současné době působí v čínském Svazu islámu, který je celostátní náboženskou organizací pro řešení muslimských záležitostí. Jako muslim je pan Chan Ťi-šan vhodný pro tuto práci, která se mu také velice líbí. Kvůli vynikajícímu úspěchu v práci byl kdysi poslán do Saudské Arábie na stáž. Uvedl, že jeho práce je zajímavá a významná.

„v práci jsem se zabýval přípravou návrhů předpisů o správě mešit, certifikaci muslimských potravin ap. Jsem rád, že mi svaz uložil tyto úkoly. To ukazuje, že šéf svazu uznává mé dovednosti."