Panovník státu Wej poslal panovníkovi státu Čchu krásnou dívku. Ten jí byl okouzlen. Jeho choť to věděla, ale přesto se chovala k nové favoritce velmi laskavě. Šla dokonce tak daleko, že jí dělala, co jí na očích viděla. Šila jí šaty, starala se jí o zábavu, připravovala jí lůžko. Zdálo se, že ji má radějí než sám panovník.

„Každá manželka se snaží být co nejkrásnější, aby upoutala svého chotě," pomyslel si její manžel. „Není proto nic divného, když žárlí na jinou ženu, jež svým půvabem okouzlila jejího muže. Teď vidím, že má choť miluje mou novou oblíbenkyni dokonce víc než já. To znamená, že je stejně ctnostná jako syn, který je zcela oddán svým rodičům, nebo jako úředník, který je bezvýhradně poslušen svého nadřízeného."

Po čase, když už si panovníkova choť byla jistá, že ji manžel nebude podezřívat ze žárlivost, řekla dívce: „Panovník je uchvácen tvou krásou, ale nelíbí se mu tvůj nos. Proto bych ti radila, aby sis ho vždycky, když za ním jdeš, zakryla rouškou."

Dívka se její radou řídila a navštěvovala panovníka se zakrytým nosem.

„Všiml jsem si," řekl jednou panovník manželce, „že má oblíbenkyně ke mně vždycky přichází se zakrytým nosem. Proč asi, nevíš?"

„Ale ovšem, že to vím," řekla manželka.

„Když to víš, tak mi to řekni, ať je to cokoli," naléhal naní panovník.

„Nu, je to proto, že se jí zdá, že páchneš," zněla odpověď.

„To je ale neslýchaná drzost," rozčílil se panovník. „Ať jí uříznou nos. A ty se postarej o to, aby můj příkaz byl proveden bez prodlení."

Intriky Válčících států

Úděl snachy

Mladý bakalář Su Čchin dlouho marně piutoval po zemi a hledal uplatnění v nějakém úřadě. Když se bez úspěchu vrátil domů, jeho rodiče to velice nelibě nesli a svou nespokojenost přenášeli i na snachu.

Jednoho dne, když slavili narozeniny, přišli jim synové se svými ženami blahopřát. Su Čchinův bratr přinesl víno na přípitek a rodiče si pochvalovali, jak je dobré.

Když jim nabídl připitek Su Čchin, otec i matka se na něho osopili: „Jak se opovažuješ nabídnout nám takové splašky!"

Su Čchinova žana to slyšela a polekala se, že víno je zkažené. Požádala proto švagrovou o číšku jejich vína a s tou šla tchyni a tchánovi blahopřát.

„Toje ale hrůza, vždyť se to vůbec nedá pít," rozčilovali se oba staří lidé, jen co do vína smočili rty.

„Před chvilkou jsem si ho půjčila od švagrové, tak rychle se přece nemohlo zkazit," bránila se snacha.

„Ty jsi takové nemehlo, že stačí, abys jen vzala víno do ruky a ono zkysne."

Süe Tchaovy příběhy

Krásu nelze napodobit

Si Š´ byla proslulá krasavice. Vždy, když ji něco trápilo, měla ve zvyku zkřížit ruce na hrudi, sklonit hlavu a svraštit obočí. Všichni, kdo ji v této póze viděli, říkali, že jí to velice sluší.

Jedna ošklivá dívka, jež žila ve stejné vesnici, to slyšela a rozhodla se, že krásku napodobí. Když šel nekdo kolem, zkřížila ruce na hrudi, sklonila hlavu a svraštila obočí. Vypadala tak hrozně, že se bohatí jejímu domu vyhýbali a raději nevycházeli ven. Dokonce i chudí obcházeli její dům obloukem.

Tu šeredu totiž nenapadlo, že svraštěné obočí může zdobit jen obličej, který je opravdu krásný.

Čuang-c´