Hlavní hrozby představuje ničení a fragmentace habitatu, pytláctví a nízká rozmnožovací schopnost, z nichž nejhorší je právě ničení habitatu. Odlesnění jako výsledek těžby a zemědělské činnosti snížil lesní porost S´-čchuanu během třiceti let o třicet procent. Pandy nyní žijí na několika izolovaných lesních ostrovech, kde hrozí nebezpečí genetické degenerace. Pytláctví, i v malém měřítku, může v málo početné populaci způsobit nenapravitelné škody, dokonce ohrozit přižití druhu. A kožešina je na trhu vysoce ceněná. A všechny tyto problémy znásobuje nízká porodnost.

První pandí rezervace vznikla už v šedesátých letech a po ní přišly další. V devadesátých letech čínská vláda zpřísnila ochranu v pandích rezervacích a zvýšila jejich počet z 13 na 40.

První umělé oplodnění se podařilo v roce 1963 v Pekingské zoo. Věda od té doby pokročila, podařilo se jí překonat problémy spojené s oplodněním a krmením mláďat a uspěšně přivedla na svět stovku medvíďat. V říjnu 2004 oznámila Státní správa lesů, že počet pand vzrostl na 1 750, z čehož 1 590 žije na svobodě a 161 v zajetí (včetně 23 v zahraničí).

Do programu ochrany pandy velké je zapojeno i mnoho mezinárodních organizací, které sponzorují například osvětové programy na venkově. Tyto programy jsou nesmírně důležité, jen díky nim lze naučit zemědělce, jak opatrně těžit dřevo, aniž by byl narušen lesní porost. Zemědělci totiž extenzivně těží dřevo a využívají podrost pro pastvu prasat, ovcí a dobytka, čímž narušují práci ochránců přírodního habitatu pand. Přes veškerou snahu ale panda zůstává jedním z nejohroženějších druhů.

Panda velká – fakta

Panda velká (Ailuropoda melanoleuca) patří k nejvzácnějším druhům světa. Byla současníkem dinosaurů a často bývá přezdívána živoucí zkamenělinou. Přes tři miliony let vývoje však visí její život stále na vlásku.

Patří k medvědovitým. Genetické studie prokázaly její příbuznost s medvědem černým (Ursus americanus). Není tedy příbuzná, jak se lidé často domnívají, s pandou červenou, která patří k primátům. Tělo má výrazně medvědí tvar s černo-bílou srstí. Tlapy, oblast ramen, uši a oblast kolem očí bývá černá. Raritu tvoří zvířata s hnědo-bílým zbarvením. Důvod černo-bílého zbarvení je dodnes záhadou. Teorii o ochranné funkci vyvrací fakt, že panda téměř nemá přirozené nepřátele. Možná, že výrazné zbarvení slouží k rozpoznání dalších pand. V každém případě slouží k obraně. V nepříjemné situaci panda vztyčí černé uši, které pak vypadají jako další pár očí, a tak zastrašuje vetřelce.

Dospělá zvířata měří 1,20 až 1,80 na délku a váží 80 až 180 kilogramů. Jsou to samotářská zvířata, která vyhledávají jeden druhého pouze v období páření. Mají slabý zrak a komunikují značkováním stromů a kamenů.

Jsou převážně býložravé, 99 procent stravy představuje bambus (byla však zaznamenána konzumace ryb a drobných hlodavců), v zajetí konzumují i zeleninu. Jejich trávicí systém ale nese výrazné znaky masožravce adaptovaného na trávení bambusu. Trávicí trakt má pevnou vystýlku na ochranu před bambusovými štěpinami. Jelikož panda stráví pouze pětinu zkonzumovaného bambusu, musí se neustále krmit, aby přežila.