|
Prázdniny se nám přehouply do druhé poloviny a pokud jde o dovolenou, tak pro mnohé z nás je letošní dovolená už jenom hezkou vzpomínkou, na jiné čeká. Doktor Marián Bilý, lektor slovečiny na Pekingské univerzitě zahraničních studií je v této chvíli na Slovensku. První část interview, které jsem s ním natočila před jeho odjezdem na Slovensko jste, vážení posluchači, vyslechli minule. Dneska vás opět zvu do literární kavárny u Pekingské univerzity zahraničních studii, kde jsme se k rozhovoru setkali. Přeju Vám hezký poslech.
Redaktorka: Čínština a slovenčina jsou dva diametrálně odlišné jazyky. Je to těžké pro Číňana studovat slovenčinu?
„Určitě to není jednoduché. Největší problém je s časováním a skloňováním, ale i výslovností některých souhlásek. Studenti si například často pletou „l" a „r". Úplně v začátcích jsem tady nebyl, protože jsem přijel v březnu letošního roku, takže základy už měli za sebou. Některé chyby stále přetrvávají a snažíme se je odstránit".
Redaktorka: Na jaké úrovni je materiální vybavení katedry?
„I v tomhle směru došlo v poslední době k zlepšení – udělal se pozoruhodný krok vpřed. Slovakistika se v Číně studuje krátce, jenom od roku 1999. Samozřejmě, že i to vybavení lektorátu do jisté míry pokulhávalo za jinými lektoráty, na co jsem se snažil pokázat a upozornit naše ministerstvo školství. V průběhu tohoto semestru, po mém příjezdu jsme dostali nové učebnice, didaktickou techniku a další pomůcky."
Redaktorka: Vy jste působil jako lektor slovenčiny také v Indii. Jaká jsou úskalí indických a čínských studentů při studiu slovenčiny?
„Pokud jde o mé působení v Indii, výhodou indických studentů bylo, že už znali typ slovanského jazyka, protože mnozí studovali ruštinu, což jim výrazně pomáhalo ve studiu slovenčiny. Dalším velkým dědictvím indických studentů byla angličtina. V Indii nebyl problém kdekoliv se domluvit anglicky, zatímco v Číně tento problém existuje, i když se Čína snaží v poslední době tento handicap snižovat. Mladá generace se mohutně učí angličtinu, také i v souvislosti s Letní olympiádou 2008 v Pekingu."
Redaktorka: Čínští slovakisté jsou tady, v malé komunitě Slováků a Čechů známí jako výborní zpěváci slovenských lidových písní a vy je doprovázíte na akordeon. Zpívají rádi?
„Pokud jde o slovenský folklór, musím říci, že moji studenti ho mají opravdu rádi. V tomto směru jsem už měl jisté zkušenosti z Indie, kde mojí tamní studenti také rádi zpívali a se stejnou odezvou jsem se setkal i tady v Číně. Náš repertoár je tak bohatý, že všechny akce, které organizuje naše velvyslanectvo, tak na všech dostáváme prostor."
|
v 
