Byli dva pastevci ovcí, jeden se jmenoval Ku a druhý Cang. Jednoho dne vyhnali svá stáda společně na pastvu, ale oběma se ovce ztratily.

Když se vrátili, zeptal se pán Canga:

„Kde máš ovce?"

„Vzal jsem si s sebou knížku, četl jsem si a ovce byly na jednou pryč." Odpověděl Cang.

Poté se pán zeptal Kua:

„A co ty? Jak to, že se ti ovce ztratily?"

„Hrál jsem s kamarádem šachy a ovce byly najednou pryč." Odpověděl Ku.

Každý z těchto dvou chlapců dělal něco jiného, jeden četl knihu a druhý hrál šachy. Oba se však dopustili stejné chyby, že nedělali to, co měli, a tak přišli o ovce.

Nevhodná pohostinnost

Nedaleko hlavního města státu Lu se snesl na zem mořský pták, jakého nikdo předtím neviděl. Panovník vyzval lid, aby se tomuto neobvyklému stvoření klaněl, a on sám ho poctil tím, že ho učinil svým hostem. Přikázal, aby ho přestěhovali do chrámu, kde mu hrála krásná hudba a kam mu dvořané přinášeli vzácné obětiny.

Panovníkův dobrý úmysl se však ve zlé obrátil. Pták byl stále schlíplejší, nejevil zájem ani o maso, ani o víno, které mu přinášeli. Po několika dnech pošel.

Panovník státu Lu měl dobrý úmysl. Nabídl ptáku to, co měl rád on sám, aniž by však vzal v úvahu, co má v oblibě pták.

Karas na suchu

Čuang-c´ova rodina se dostala do nesnází a byla na pokraji hladu. Čuang-c´ zašel proto k poříčnému a požádal ho, aby mu půjčil trochu rýže.

„Ale ovšem, velmi rád," odpověděl poříčiný. „Jen co vyberu daně, půjčím ti tři sta liangů stříbra."

Čuang-c´, kterého se to dotklo, mu na oplátku vyprávěl tento příběh:

„Včera jsem šel po cestě a viděl jsem karase, jak se zmítá na suchu v brázdě, kterou vyrylo kolo kočáru. Když mě karas uviděl, zvolal: ´Pane, pocházím z Východního moře a dnes jsem se nešťastnou náhodou octl tady v té brázdě. Hrozí mi, že co nejdřív leknu. Prosím vás, nalijte sem kbelík vody a zachraňte mě.´

´Ano, ale musíš počkat,´ odpověděl jsem mu. ´Vypravím se na jih a požádám panovníky, v jejichž kraji je hojnost vody, aby sem převedli koryto Západní řeky, abys měl opravdu dostatek.´ ´Jak si to představuješ!´ rozzlobil se karas. ´Když mi teď dáš trochu vody, zachráníš mi život. Než sem převedou koryto Západní řeky, už tady dávno nebudu a nejspíš mě najdeš usušeného na rybím trhu.´"