Redaktorka: Paroubek objasnil vlastní chápání rozšíření EU na východ, výzvy a šance, které českému lidu přineslo toto rozšíření. Dále si vyslechněte záznam této přednášky.

Dámy a pánové, na počátku května jsme si připomněli první výročí vstupu ČR do EU. Naskytla se nám příležitost, abychom si to, jak rozšíření EU funguje vyhodnotili my v ČR, ale i v širším mezinárodním kontextu.

Evropská integrace je zvláštní tím, že hlavní vývojové trendy v ní probíhají paralelně. Tak například v 90. letech se EU připravovala na zavedení jednotné evropské měny – euro a současně se začala otevírat svému dalšímu rozšíření. Nyní jde o to, vyrovnat se vnitřně s důsledky rozšíření a zároveň průběžně realizovat ekonomické a sociální reformy a působení EU jako celku navenek.

Rozšíření EU stále více jako součást propojeného, stále více se dynamizujícího a řekl bych i stále více zranitelného světa se musí vypořádat s paradoxy globalizace. K nejnovějším patří ekonomické poznání, které popsal britský ekonóm John Kals. Soukromník našetřil více, než je schopen investovat. Naproti tomu, státní rozpočty mnoha zemí trpí značnými deficity. K tomu se přiřazují nepříjemně rostoucí ceny základních surovin.

A nyní zpět, ke zkušenosti ČR z roku života v rozšířené EU. Rozšíření zahrnuje více rozměrů, které se zbíhají do průsečíku pozitivní politické vůle. Jde o dimenzi politickou, morální, rozměr vyrovnání se s globalizací, s jejími novými příležitostmi, riziky a hrozbami a dale i o dimenzi identity Evropy.

Již dvojí rozšíření NATO a rozšíření EU jednoznačně potvrzují překonání Jaltského dědictví rozdělené Evropy. Když se svými spolupracovníky hovoříme, s těmi, kteří jsou starší než ja a připravují svá veřejná vystoupení, hovoříme také o tom, že se jedná o mírový projekt rozvoje Evropy. To není bezdůvodné, to možná už nechápe ta střední generace evropských politiků a mladší generace evropských politiků bezezbytku, ale ti starší lidé, kteří pamatují jěště druhou světovou válku, tak to takto vnímají.

Dějiny Evropy byly po tisíciletí dějinami střetávání a válečných konfliktů. A toto má ambici překonat právě ten projekt EU. Evropský etický přístup rozšířené EU chceme nadále rozvíjet na základě společné příležitosti, nikoliv na základě my a oni, protikladů staré a nové Evropy. Musíme na tom pracovat a přesvědčovat i další členské státy EU. Neexistují přece Evropané lepší, povolanější a naopak horší, ale Evropané uvědomující si společné dědictví. Pochopitelně nikoli ve vztahu proti někomu, ale pro někoho s někým..

V současné době bude take probíhat debata o tom, jakou vlastně Evropu chceme mít, jestli to má být projek ekonomický, celní unie volného trhu anebo projekt politický. Za chvíli se u téhle myšlenky jěště zastavím.