Zengxin vystudovala zahraniční obchod a pracovala jako celní úřednice. Ale tato práce ji nebavila. Každý den stejná práce a stejný životní rytmus. Přesně věděla co bude dělat zítra a dokonce i příští měsíc nebo příští rok. Nečekala na ní žádná změna, žádné nové a povzbuzující impulsy. V roce 1993 se v Číně otevřel reklamní trh. Zengxin začala pracovala v jedné tchajwanské reklamní firmě. Tam se hodně naučila a stala se první reklamní textařkou v zemi. Ale nebyla spokojená se svou prací a neustále hledala něco nového.

V roce 2002 Zengxin odletěla do Francie, kde pracovala jako tlumočnice pro salon obrazů. Tříměsíční pobyt ve Francii je neobvykle ovlivnil. Tehdy ve Francii bydlela u přítelkyně, která pracovala v noci na poště. Chodily společně na činohru, na recitační večery, různé salóny a jiné kulturní akce. Bylo velmi zajimavé. Její život zdaleka nebyl podobný tomu, jaký žila v Číně. K tomu říká,

Životní styl Francouzů mně velmi silně ovlivnil. Možná i Číňané touží právě po takovém životě.

Po návratu do Pekingu Zengxin chtěla otevřít salón kulturního umění. Chtěla poskytnout Číňanům nové věci, které viděla ve Francii.

V roce 2003 Zengxin otevřela salon Hart Center od Arts na ulici plné barů San Litun v Pekingu. Její podnik byl živým časopisem se všemi službami. Potom Zengxin přestěhovala svůj salon do umělecké čtvrti Dashanzi v Pekingu, kde se soustřeďují literární, reklamní, modní, fotografické salony, bary, galerie a další salony krásy, dokonce i mezinárodní kulturní instituce. Dále řekla, že v takové kulturní atmosféře se promítají čínské filmy, hrají činohry atd. Konal se například měsíc čínské a mexické kultury, byly promítány dokumentární filmy s titulem Věnovat velkou pozornost Asii, probíhal Týden francouzských filmů a výstava o činohře u příležitosti roku francouzské kultury.

Zengxin novinářům řekla, že v jejím saloně se měsíčně promítají dva až tří čínské filmy, aby se navštěvníci seznámili s čínskou filmovou tvorbou. V současnoti Zengxin udržuje dobré vztahy s mnoha čínskými filmaři, aby se v jejím saloně promítaly jejích nejnovější díla. K tomu říká,

Zahraniční diváci, zejména Evropané, mají takové zvyky, že jednou nebo dvakrát do týdne musejí jít do kina. Cizinci, kteří přijeli do Pekingu, nechodili do kina na americké filmy, ale na čínské filmy.

Zengxin vytvořila platformu pro čínské vynikající nezávislé filmy, které se promítají ve světě. Udržuje dobré vztahy s kulturními odděleními velvyslanectví zahraničních zemí, mnoho členů organizačního výboru filmových festiválu přijelo k paní Zengxina pro filmy. Zengxin říká,

Většina čínských filmových režisérů nemá kapitál na natočení filmů. Ale mám kontakty s některými zahraničními nadacemi a zahraničními filmovými festivaly a jsem ochotna jim pomáhat, aby se vzájemně kontaktovali.

Zengxin je taková žena, která ráda dělá to co je nové a zábavné.