Čína měla odedávna svébytný léčitelský způsob, kterému se říká čínská tradiční medicína. V období Jara a podzimu a Válčích států byla úroveň léčitelství v Číně již vysoká. Bian Qüe byl nejznamějším lékařem na přelomu obou období. Za mladí provozoval hostinec. Pak se učil medicíně a stal se profesionálním lékařem. Putoval po severu Číny. Vyléčil mnoho lidí. Tak jeho jméno letělo z úst do úst a získal dobrou pověst.

Jednou přišel do státu Guo. Když šel kolem paláce, slyšel, že princ tohoto státu zrovna zemřel. Vyptával se lidí na blížší podrobnost. Někdo z paláce mu řekl, že princ měl potíže v dýchání, krev a energie v těle neprobíhaly plynule a pak náhle zemřel. Když to slyšel, prosil ho, aby vyřídil panovníkovi tohoto státu, že je schopen zachránit jeho život. Ten mu nevěřil. Lékař poznamenal: „Z příznaků jeho nemoci soudím, že princ není mrtvý. Dolní část jeho těla je zajisté ještě teplá". Panovník osobně přivítal lékaře u paláce a úpěnlivě ho prosil, aby vyléčil jeho syna. Lékař Bian Qüe přišel k princi. Nahmatal jeho puls a vyšetřil. Pak utěšil panovníka slovy: „Princovu nemoc zapříčinilo porušení rovnováhy mezi Yin a Yang. Ve skutečnosti neumřel, je to klinická smrt. Není to nic vážného. Vyléčím ho". Pak mu vpichl jehly do akupunkturních bodů. Za chvílkou se princ probudil. Aplikoval dál u žeber metodu požehování čínskými bylinami. Poté se princ mohl posadit na posteli. Dal mu pít čaj z různých bylin. Za deset dní se princ uzdravil. Zpráva o tom se roznesla po zemi. Lidé říkali, že lékař Bian Qüe je schopen oživit mrtvého. Lékař však jejich obdiv zapřel: „Není to pravda. Princ vlastně nezemřel. Já jsem ho jen uzdravil".

Lékař potkal panovníka státu Qi. Díval se na něho chvílku a svěřil se mu: "Oněmocněl jste. Váš zdravotní stav se zhorší, nedáte-li se na léčit". Panovník nespokojeně zapíral: „Cože? Cítím se docela dobře". Po odjezdu lékaře se mu vysmíval: „Ten lékař, aby se pochlubil svou technikou, vzal zdravého člověka za nemocného". Uplynulo dalších pět dní. Zase se sešli. Lékař mu starostlivě povídal: „Váše nemoc pronikla do krve. Je nejvyšší čas ji léčit". Panovník drsně odpověděl: „Kdepak léčit! Jsem úplně v pořadku". Potřetí, když ho uviděl, lékař se lekl a řekl: „Váš život visí na vlásku. Nemoc ti již vnikla do žáludku a střeva". Panovník jeho slova nevzal v úvahu. Počtvrté, když se setkali, lékař se na něho podíval mžikem, hned se mlčenlivě otočil a odešel. Panovník se tomu dívil. Poslal pro něho, aby zjistill, proč odešel jen tak. Lékař Bian Qüe odpověděl: „Panovníkova nemoc se projevovala na začátku na kůži, pak vnikla do krve a vnitřních orgánů. Tehdy se ještě dala vyléčit teplým obkladem, akupunkturou a léčivými bylinami, ale dnes jeho vzezření svědčilo o tom, že jeho nemoc vnikla již do míchy a nezbývá mi než odejít. Je to už nevyléčitelné". Několik dní poté panovník opravdu onemocněl. Poslal pro lékaře Bian Qüe, který mezitím bohužel odjel ze státu Qi. Zanedlouho panovník zemřel. Vladář státu Qin jednou pozval k léčení lékaře Bian Qüe, který již zestárnul. Vladařův osobní lékař ze závisti poslal k němu atentátníka a zabil ho.

Diagnostika a terapie aplikované Bien Qüem položily základ čínské klasické medicíny. Až dosud platí u čínských lékařů tradiční medicíny jeho způsob diagnózy, totiž: dívat se na vzezření pacientu a barvu povlaku na jazyku; pozorovat, jak vypadá pacientův hlas a dýchání; ptát se pacienta na symptomy nemoci a hmátat pacientův puls. Dodnes se také používá jeho metody léčení jako je akupunktura, aplikace tepla a čaj z bylin.