Dneska už na to vzpomínám jako na hezkej sen. Poněvadž i v té tragické době byly chvíle krásný. My jsme tam dělali různé sborové koncerty. A jeden z nich byl, že jsem se svým sborem a sborem Schechtrovým dal dohromady Českou píseň. Na dva klavíry a hrál Rafael Schechter a Karel Reiner. To bylo ještě v dobách, kdy jsem byl plný enegie dirigentské, poněvadž za svých studijních časů jsem opravdu chtěl celý život věnovat dirigování. A začal jsem to studovat. Pak jsme dělali ještě jeden koncert, a na tom koncertě jsem dirigoval – on měl takovej podtext vlastně politickej, poněvadž ze studně...jak je ten známej sbor... „zapálíme si na horách"...jo? Tak ten jsme dělali a ten byl významný tím, že to bylo poslední slovo, který se smělo zpívat česky.

J.H. Píseň Pavla Haase na text ze sbírky Zpěvy staré Číny zpívá Karel Berman.

K.B. Víte oni Terezín Němci před světem ukazovali jako lázeňské město, aby ukázali, jak se Židi mají ohromně. A že žijou a že to není pravda, co se s nima dělá. Tehdy tam byla situace, kdy přišla návštěva Červeného kříže, aby zjistili, jak skutečný stav Terezína vypadá. Já si pamatuju, že nám dali do rukou kýble a rejžáky a že jsme museli všichni drhnout chodníky, aby se leskly, až ta komise přijde. Stavěl se třeba hudební pavilón. Bylo to neuvěřitelný a musím říct, že jsem se toho vůbec neúčastnil. Když přišla ta komise, já jsem seděl doma a vůbec jsem nevyšel. Oni nechtěli, aby tam vůbec viděli, že polovička osazenstva je přestárlých, no tak je poslali jednoduše do plynu všecky. A když potom odešla ta komise, tak si řekli, musíme ty osadníky, co tu zůstali, tak je musíme spočítat. Takže jednoho rána celý město muselo pěšky jít na bohušovickou louku, tam jsme se postavili do řad a esesáci nás počítali.

Tam mnoho lidí taky umřelo, vysílením. Zůstali tam ležet do večera. To už se stmívalo, zjistili, že nás nespočtou, tak nás zase poslali zpátky bez těch mrtvých, co tam zůstali ležet.

K.B. Já jsem tam stál uprostřed těch muzikantů, my jsme celý den nedělali nic jiného, než jsme si broukali různé lidové písně. Abychom mysleli na úplně jiné věci, než vidíme.

Tenkrát byl mezi námi i Karel Ančerl, stál nedaleko ode mne. Vedle mne stál Nora Frýd, Karel Reiner, vedle stál Karel Ančerl, krátce – nás se nedopočítali. Karel Ančerl tam, když přišly ty nástroje, jak jsem začal říkat, tak z toho udělal symfonický orchestr a musím říct, že tam dělali i premiéry věcí jak Ulmana a Haase, který komponovali pro přítomnost. S Karlem jsme se neobyčejně zkamarádili, poněvadž to byl nejenom ohromnej muzikant, ale byl to skvělej člověk.

J.H. Slyšeli jste pátou část vzpomínek operního pěvce Karla Bermana, umělce, který byl během druhé světové války spolu s dalšími spoluobčany internován v koncentračním táboře Terezín.