(Archivní vzpomínky českého operního pěvce Karla Bermana na válečný pobyt v koncentračním táboře Terezín. Připraveno ve spolupráci s archivem Českého rozhlasu k 60. výročí konce druhé světové války)

Dnes se pošesté a taky naposledy vrátíme ke vzpomínkám pěvce Karla Bermana. Malý seriál vzpomínek na trpký úděl vězňů, ale také na význam umělecké tvorby pro život této uzavřené komunity, jsem pro vás připravil jako připomínku 60. výročí konce druhé světové války.

Dokud jsem byl tam, tak jsem byl mladej kluk. K tomu, aby zpěvák dozrál k tomu, aby mohl zazpívat Biblické písně, které pokládám vůbec za vrchol všeho, co kdy bylo zkomponováno v písňové literatuře, tak abych to zazpíval, tak mně to trvalo dlouho a teprve když jsem měl padesátileté narozeniny, tak jsem si troufl udělat veřejný koncert. To, že jsem je zpíval v Terezíně a i jako študent, to byl jen takový pokus toho Dvořáka interpretovat. Ale teprve když jsem uzrál po všech stránkách a hlavně mentálně... Dneska je to jeden z mých, abych tak řekl, největších hitů –Biblické písně.

A zpívám je strašně rád a vždycky na koncertě, když ho dělám, venku, nebo kdekoli, i v cizině, tak nikdy nesmí chybět cyklus Biblických písní. Kterých je deset, trvají půl hodiny a já to zpívám bez přestávky. Krátce Biblické písně jsou pro mne vrchol.

Čas je neúprosný a sem tam už začíná působit tím, že smazává a je to možná i dobře, že smazává ty nejhorší věci.

Víte, kdyby člověk měl žít jenom v tom, a mít v hlavě jenom ty věci, které jsme prožili, tak by se snad musel zbláznit. Já jsem kdesi prohlásil, že z Terezína jsem pak odešel do Osvětimi a tím způsobem jsem měl příležitost poznat nejzazší stranu pekla.

No, tak je lepší dneska už mluvit o těch optimističtějších věcech.

Se vzpomínkami pěvce Karla Bermana jsme se rozloučili jednou z částí Biblické písně Antonína Dvořáka. Slyšeli jsme ji ovšem v provedení jiného českého pěvcem – Jindřicha Jindráka.