Wan Yin se cítil naprosto zoufalý, kdy čini své rozhodnutí. Adept doktorandského studia na Univerzitě Tsinghua vyjádřil své zklamání ze studijních metod na univerzitě a z celkové úrovně vzdělávacího systému. Sepsal je v tisíci slovech, která zformuloval do žádosti o ukončení studia na nejznámější univerzitě v Číně.

K jeho největšímu rozčarování patřilo nařízení školy o tom, že posluchači doktorandského studia mohou absolvovat pouze poté, kdy uveřejní aspoň čtyři práce, z nichž některé musí být otištěny v nejprestižnějších akademických publikacích.

Rozhodnutí opustit studium, které učinil tento doktorand, je nepochybně překvapivou zprávou v době, kdy v celé zemi je pouze několik škol, jež mají oprávnění připravovat studenty, usilující o doktorát a kdy zejména univerzita Tsinghua je považována za vysněný ráj pro většinu studentů.

Velmi kvalitně vzdělaný student a dospělý člověk má právo a schopnost rozhodovat o své budoucnosti. Wangovo rozhodnutí by nemělo být předmětem odsouzení. Ten, kdo se snaží maximálně rozvinout svou osobnost a usiluje o to, aby získal co nejlepší studijní podmínky, si zasluhuje, aby byl respektován.

Wang plánuje odjet do ciziny a nalézt si dobrého učitele pro „skutečné akademické vzdělání". Doufá v tom stejně silně jako kdysi před čtyřmi lety, kdy dorazil na univerzitu Tschinghua ze své domovské univerzitu Sichun.

Není žádných pochyb nad tím, že existuje mnoho nesmyslných momentů, které tvoří pravidla pro posluchače doktorandského studia nepružnými. Jedním z nich je právě to, které hovoří o dosažení absolutoria pouze za podmínky uveřejnění určitého počtu odborných prací ještě před koncem studia.

Pokud někteří studenti narazí na takové množství těžkopádných nařízení, uchyblují se k tomu, že vytvářejí práce, jež mají nízkou úroveň, nebo se dokonce snaží podplácet vedení odborných časopisů nebo nakladatelství, aby si zajistili uveřejnění svých prací. Takové pokusy o korupci na akademické půdě jsou podstatným důvodem ke znepokojení.

Otázkou ale je, jaké metody mohou školy uplatnit, aby kvalifikovanost svých studentů posoudily a přitom mohly zrušit onen striktní požadavek na publikační činnost. Jsou nové standardy, jakými je například subjektivní posudek ze strany lektorů, kteří by měli vydat soud o odborné způsobilosti studentů tak, jak to obhajuje právě Wang, absolutně spravedlivé a přijatelné pro všechny studenty?

To, co by země a její akademické kruhy měly přijmout je snaha o efektivní metody hodnocení, aby se tak vyvarovaly nekalých praktik a podvodů při snaze docílit žádané publikační činnosti. Pravidlo však nelze zrušit úplně a jednostranně.