J.H. Dnes se v dalším vydání pořadu Jak se jim žije vrátíme k zážitkům dvou turistek, které do Číny přijeli ze Slovenska. Jmenují se Eva a Martina, pro ty, kteří neslyšeli minulé vydání pořadu Jak se jim žije, jen prozradím, že se jedná o matku s dcerou. Obě strávily v uplynulém měsíci tři týdny návštěvou Číny. Nějaký čas byly v Pekingu, pak zajely na několik dnů do Šanghaje.

J.H. Vy jste byly poprvé v Asii, nebo už máte nějakou zkušenost?

Martina: Já som poprvý krát v Asii a rovnou Čína.

J.H. To je můj případ. Já jsem tady nebyl v životě v Asii až teď. Z těch památek, o kterých jste mluvily... Tady v Pekingu. Kterou považujete za takovou, kterou člověk nesmí opomenout, kterou musí navštívit?

Martina: Já myslím, že Letní palác. Ale bohužial je momentálně ta hlavná část v rekonštrukcii až do olympiády. Je tam ozaj nádherný park a sú tam i niektoré budovy, ktoré sa dajú vidiet, ktoté nejsú v rekonštrukcii. Je tam krásný výhlad na jazero, je to ozaj velmi pekné.

J.H. Tam se určitě musím vypravit. Máte nějaký zážitek ze setkání s lidmi? Myslím prostými Číňany, zážitek třeba s dorozumíváním. Já už jich mám několik za těch čtrnáct dnů.

Eva: Já možem povedat takú vec. Keď sme boly v Sužou, tak sme išli ... to bol celodenní výlet, zaplatený cestovkou, bola nás tam určitá skupinka ludí, nějakých desať, lebo tak... a tie ludia – boly sem tam samy dve biele tvare by som povedela, vsichni boli domácí, takže ty domácí, aniž bysme jich nějak požiadaly, starali sa o nás. Tu sme vystupily, že sa máme vrátit, tak sa na nás pozerali, zakývali, že už odcházame. Boli velmi milí. Velmi, skutočně, som bola prekvapená. A potom mám ještě jeden úžasný zážitok...

J.H. Odpustte, vy jste na začátku řekla, kde jste to bylo...Já jsem to asi úplně neslyšel.

Eva: V Sužou...To sú záhrady, tie čínské Benátky. Sú tam všelijaké také mostíky. Ano, to bolo pri Šanghaji. A eště sme boly na múre, na Velkom čínskom múre. A tam to isté. V autobuse – to sme normálně na tom Tienanmen nastúpily, rozni ludia sme sa tam sešli a jeli jsme na ten múr a ty ludia ...bolo tam viacej bielych, ale proste tie najbližšie, ktorí okolo nás seděli, zase sa o nás postarali, keď už se íšlo zpat, tak na nás zakývali, abysme sa neztratily. Rozprávať, to sme sa nerozprávali, oni nevedeli anglicky a tak dalej. A já mám eště taký postreh, boly sme aj v zoologické zahradě tuná v Pekingu. A tam děti, malé děti...sa chovajú úplně rovnako na celom svetě.

To boly takové postrehy, také máme v rodině takové malé dieta, preto sem si toho možná všímla...naprieklad takové čtvorročné dievčatko. Všichni obdivovali slony, co takí sloni vystrájajú... Ta malá otočená chrbtom a člapkala tam do kalužky vody, absolutně ju to nezaujímalo. Tak sa chovajú všetky děti na svetě, to je úplně rovnaké.

J.H. Tak já vám děkuju. Myslím, že o Číně si budeme spolu ještě dlouho povídat, ale to natáčení teď asi pro chviličku ukončíme a budeme si povídat dál.

J.H. Naše vyprávění skutečně ještě pokračovalo a já jsem opět po chvíli neodolal a magnetofon zapnul. Martina nám bude nyní vyprávět o zážitku z Beihai parku.

Martina: Když sme bolo v tom parku...

J.H. Ještě jednou ho pojmenujte...

Martina: Beihai park. To bolo tiež – park, okolo jazerá, domácí se tam člnkovali, asi čtyridcať malých člnkov tam bolo. Ideme se podívat, kolko to stojí, já reku: vyzkúšame to. Ale nedohovororila som sa, bohužial. Potom sme prešli kúsok dialej, tam bola taká loď, asi na dvacať ludí, tam už sme sa dohovorili, že chceme dva lístky. Aj sme sa previezli trochu.

J.H. Jakou máte zkušenost s nakupováním v Pekingu, v Číně vůbec. Jak jste se domlouvali při nákupu, s výjimkou toho, kdy člověk nakupuje v samoobsluze a vlastně nemusí nic říkat.

Martina: Nám sa nakupovanie velmi páčí v Číně. Lebo je to na dohadovanie. Oni povedia cenu a teda vy idete dolů, ale velmi príjemné je to, no a dá sa to i v angličtině. To už vedia a rozumiejú aj ceny aj co sa ich pýtatě. Nakupovanie teda bez problemov.

J.H. Ale to mluvíte o nakupování na tržišti. Protože v obchodě a v samoobsluhách, tam jsou ceny jistě pevné.

Martina: Tam už sú ceny pevné, ale v takých obchodných domoch, teda v nektorých, sa dá dohadovat a v niektorých nie. Ale tam, kde sa dá, tam si to člověk užije.

J.H. Já jsem to ještě moc nezkusil. Byl jsem jen jednou svědkem, ale to si musím vyzkoušet všechno.

Když už za tři dny jedete domů, budete odjíždět s pocitem, že se do Číny budete chtít vrátit, nebo že už ne.

Martina: Určitě áno.

Eva: Já ani nie. Já bysom povedala, že som velmi ráda, že som tu bola, že jsem to zažila na vlastné oči, slyšela na vlastné uši nebo aj na vlastný nos doslova, ale netúžim znovu ještě raz som prijít.

J.H. Já vám moc děkuju. Já si myslím, že to byla hezká tečka za tím naším povídáním, toto konstatování. Děkuju vám.

J.H. Pořad Jak se jim žije připravil Jiří.