Někteří američtí senátoři tvrdí, že Čína může za loňský čínsko-americký obchodní deficit a navrhují uvalení cla na všechny čínské výrobky ve výši 27.5 procenta pokud Čína nepřistoupí k revalvaci své měny – čínského juanu (RMB).

Věří, že když Čína přehodnotí svou měnu, vyřeší se tím problém deficitu USA. Není ovšem fair, obviňovat Čínu, jak o tom vypovídají následující fakta, píše v angličtině vycházející deník China Daily.

Vyváží Čína hodně svých výrobků do Spojených států? Ne. Podle amerických statistik, od roku 1994 je Kanada největším exportérem do USA. V roce 2004 kanadský export do Spojených států představoval hodnotu 256 miliard amerických dolarů (USD), to je o 30 procent více než čínský vývoz. Druhým a třetím největším vývozcem do USA byly do roku 2003 Japonsko a Mexiko. Čína postoupila na druhé místo až po roce 2003.

Důvodem tak velké obchodní propasti mezi USA a Činou je skutečnost, že americký vývoz do USA není zdaleka v takovém objemu jako ten, směrující do Kanady, Mexika a Japonska.

Čínská vláda nemanipuluje směnný kurz své měny s cílem omezit export ze žádné země, včetně Spojených států. Podle čínských celních statistických údajů, Čína měla v roce 2004 obchodní přebytek kolem 32 miliard USD. Americká obchodní statistika by mohla naznačovat, že Čína má obrovský obchodní deficit asi 130 miliard USD s ostatním světem. V roce 2004,Čína přivezla z asijských zemí asi 66 procent svého importu, zatímco dovoz ze Spojených států představoval jenom 8 procent celkového objemu. Čína má velký obchodní deficit s Jižní Korey, Japonskem a zeměmi ASEANu. K tomu jěště vnitřní odchodní deficit s provincii Tchj-wan, takže celkem je to 127 miliard USD.

Od roku 1978, kdy Čína začala politiku otevíraní se světu a transformaci plánované ekonomiky na tržní, proudí do Číny stále více přímých zahraničních investic (PZI). Podstatně se změnily vývozní a dovozní podmínky v Číně. Firmy se zahraniční kapitálovou účastí jsou vlajkovou lodí čínského dovozu a vývozu. V roce 2004, objem dovozu a vývozu společností se zahraničními investicemi představovala 60 procent celkového obchodního objemu země.

PZI v Číně pocházejí převážně z asijských trhů, jako Japonska, Jižní Korey, Singapuru, ale i Tchajwanu, jejichž realizována suma v roce 200č byla 16.8 miliardy USD představovala 50 procent všech PZI v Číně (s výjimkou Hongkongu a Panenských ostrovů).

Čína je země s nízko-středním příjmem. Hrubý domácí produkt na hlavu jednoho obyvatele v roce 2004 dosáhl 1000 USD. Průměrné hodinové náklady na dělníka v čínských městech je jeden USD, což je 4.7 procenta americké úrovně. Pokud dojde k 100-procentnímu zhodnocení čínské měny vůči americkému dolaru, tak to budou dva americké dolary a to je stale jenom 10 procent americké úrovně.

Většina čínské populace žije na venkově, který je zdrojem levné pracovní síly. Levná pracovní je důvodem masivního přesunu asijských výrobních a vývozních kapacit do Číny, zejména z Japonska,provincie Tchaj-wan a Jižní Korey, jejichž investice jsou exportně orientované. Původně vyráběly výrobky určené pro americký trh doma. Teď svou výrobu přestěhovaly na čínskou pevninu. Ze začátku se do Číny přesouvala výroba takových exportních komodit jako jsou oděvy, obuv, hračky, nábytek. Postupně se do Číny začaly přesouvat technicky náročnější komodity jako počítače, hard-disky nebo čípy.

Čína se postupně stále více integrovala do globálního výrobního a prodejního řetězce. Na americkém trhu roste počet japonských a jihokorejských značkových elektronických výrobků se štítkem "Made in China." A to zjevně souvisí s přesunem velkého množství exportně orientovaných produkčních linek z asijských ekonomik do Číny.

Čína musí dovážet vice surovin, součástí, zařízení a obráběcích strojů pro exportní účely a její domácí trh. Hlavním zdrojem dovozu však nejsou Spojené státy, ale Asie.V roce 2003, import z Japonska, Tchaj-wanu a Jižní Korey pro čínské podniky se zahraniční kapitálovou účastí dosáhl 116 miliard USD, což je více než polovina celkového dovozu na čínskou pevninu , zatímco dovoz ze Spojených států činil jenom 7.5 procent celkového importu.

Je několik důvodů, proč čínské firmy se zahraniční kapitálovou účastí preferují dovoz z Asie před USA.

Poprvé, větší část čínského exportu souvisí s výrobou a finalizací výroby ve společných podnicích. Většina komponentů, zařízení a technologie, potřebných pro montážní linky nadále zůstává v domovských zemích. Montážní linky ve společných podnicích proto závisí na dovozu z mateřských společnosti, jenž převážně sídlí v Asii.

Podruhé, některé společnosti, zejména japonské a jihokorejské sesterské firmy obvykle nakupují potřebné věci ve svých domovských zemích.

Potřetí,Japonsko, Jižní Korea a ekonomiky ASEANu sousedí s Čínou. Tím se snižují přepravní náklady ve srovnání s dovozem z USA.

Počtvrté, výrobky ekvivalentní kvality z Asie jsou obecně levnější něž stejné z USA, z důvodu dražší pracovní síly ve Spojených státech. Například, v roce 2003 hodinové náklady na pracovní sílu v Jižní Korey představovaly 47 procent těch ve Spojených státech.

Popáte, Čína se stala velkým hi-tech importérem. Čína potřebuje více hi-tech výrobků, z nichž některé se vyrábí jenom ve Spojených státech. Podle amerických statistik, Čína v roce 2003 dovezla z USA letadla, nukleární reaktory, stroje a zařízení v hodnotě 10.6 miliardy USD, což je 40 procent čínského dovozu ze Spojených států. Hi-tech export je jednou z obrovských výhod amerických výrobců. Ale tuto výhodu oslabují některá tvrdá americká kontrolní opatření vývozu do Číny.

V roce 2003, americký hi-tech export do Číny tvořil 10 procent celkového čínského dovozu hi-tech, což je v pořadí páte místo mezi ostatními exportéry hi-tech produktů.

Závěr je tedy jasný. Příčina amerického obchodního deficitu s Čínou netkví v čínské měně. Jádrem problému je americká obchodní politika, která způsobuje, že američtí producenti přicházejí o tyto výhody vedle ostatních exportérů, dodává ve svém komentáři Chen Jinde.

Pokud Spojené státy chtějí opravdu konkurovat na férové a otevřené aréně, měly by raději revidovat svou politiku, včetně mylné obchodní politiky vůči Číně, než dělat z Číny obětního beránka. Zavedení cel na všechny čínské výrobky poškodí zájmy obou strán.