Slunce zapadá. Pod stromy na náměstí paláce Potala ve Lhase si hrají tibetské děti. Zeleň trávníků a čerstvé květiny zdobí palác Potala tak, že je ještě krásnější a impozantnější. V této kráse se odráží pilná práce zahradníků ve městě Lhase. Když náš zpravodaj přišel do kanceláře vedoucí městské správy zahradnictví, paní Cao Guirong právě diskutovala se svými kolegy o tom, jak co nejdříve vysadit stromy podél silnice. Na letošní rok připádá 40. výročí založení Tibetské automní oblasti, jejich práce je proto těžší než v uplynulých letech. Na stěnách její kanceláře jsou vyvěšeny různé harmonogramy. Při jednání zazvonil na stole několikrát telefon.

Paní Cao Guirong patří k národnosti Man a pochází z provincie Liaoning na severovýchodě Číny. Před více než třiceti lety přijela do Lhasy studovat. Poté, co ukončila studia na Tibetském institutu zemědělství a pastevectví, žije a pracuje neustále v tomto městě. Má ráda svou práci a na svém pracovišti působí už přes dvacet let.

Po mnohaleté praxi se Cao Guirong stala vedoucí s náročným pracovním stylem. První věc, kterou udělal po svém nástupu do funkce vedoucí správy, bylo vypracování různých pracovních předpisů. Chtěla tím zvýšit pracovní morálku zaměstnanců a tohoto cíle také dosáhla.

V práci jde vždy příkladem. Každý den chodí do práce velmi brzo. Do první linie práce, když je to potřeba, přijíždí co nejrychleji bez ohledu na počasí. Často učí dělníky, jak stříhat trávu a stromy a jak zalévat zeleň vodou.

V minulosti dělníci stříhali trávníky zahradnickými nůžkami. Jeden dělník tak pracoval od rána do večera, ale nestačil ostříhat ani 200 metrů čtverečních. Potom prosadili mechanické stříhání a všechny trávníky ve městě byly posekány za pouhých deset dní. Zahradnické pracoviště dobře hospodaří a příjmy zaměstnanců se zvýšily. V současnosti řada dělníků přijíždí do práce vlastními auty.

V dnešní době je více než třicet procent městské plochy pokryto zelení, na jednoho obyvatele města připadá téměř 10 metrů čtverečních stromů a trávníků. V loňském roce navštívili Lhasu zahradníci z rozvinutých oblastí východní Číny. Když uviděli uklizené ulice, květináče s pestrými květinami, tak prohlásili, že nebýt mnichů, kteří chodí po ulicích a zpaměti přeříkávají buddhistickou bibli, nevěřili by, že jsou ve městě, které leží na náhorní plošině s nadmořskou výškou téměř 3700 metrů.

Při sázení stromů ve známém chrámu Jokhang ve Lhase sem byly její zásluhou a úsilím jejích kolegů dovezeny a úspěšně vysazeny nové druhy stromů. Vytvořilo to novou scenérii kolem tohoto známého chrámu.

Obyvatelé žijící více než deset let ve Lhase mají zafixován dojem z topolů a z jilmů. Jejich monotónní obraz byl dnes na ulicích nahrazen bohatší zelení. Pestrost zahradnické zeleně dává městu živého ducha a poskytuje obyvatelům příjemné životní prostředí.

Říká se, že ve Lhase i v celém Tibetu člověk, který vidí zeleň, vidí jaro a má pocit, že všechno je naplněno nadějí.