Jeden ze zakladatelů Palácového muzea ve své poslední knize odhalil, proč sbírka uměleckých předmětů založená před 80 lety přežila i doby zmatků a vřavy.

Pouhých čtrnáct dnů poté, kdy se v roce 1925 ze Zakázaného města odstěhoval poslední čínský císař, nastěhovali se tam společně dva studenti, historici umění.

Ze Shan Shiyuana (1907-1998) a Na Zhilianga, oběma bylo v době, kdy se z paláce stalo veřejné muzeum, 18 let, se stali uznávaní odborníci ve výzkumu pekingského Palácového muzea, současně také taipejského Palácového muzea.

Počínaje 82. lety, byli tito dva vědci jedinými svědky, kteří byli očitými svědky založení Palácového muzea, které se pyšnilo nejlepší a nejrozsáhlejší sbírkou čínského umění do okamžiku, nežli byla tato rozdělena – před více než 50 lety – mezi pekingské a taipeiské muzeum.

S ohledem na oslavy 80. výročí jeho založení, vydalo pekingské nakladatelství New World Press Shanovu poslední práci, kterou sepsal před svou smrtí v roce 1998.

V bohatě ilustrované knize nazvané „Příběh Královského paláce a jeho budov", se Shan svěřuje s důvěrnými detaily svého pobytu v Zakázaném městě, pobytu, který trval více než sedm desetiletí.

Popsal jak šest set let starý palác otevřel své dveře veřejnosti v dobách politických intrik a jak přečkal občanskou válku, Druhou světovou válku (1937-1945) a kulturní revoluci v letech 1966-1976.

Zveřejnil také detailní životní osudy těch, kteří se spolu s ním podíleli na založení Palácového muzea, včetně osudu jeho přítele Naa, který se těšil celosvětové slávě za své výzkumy jadeitových uměleckých děl.

První krok

Příprava ustavení muzea začala v roce 1914, tři roky poté, kdy byl sesazne z trůnu poslední císař dynastie Quin (vládla v letech 1644-1911) Aisin-gioro Pu Yi, a kdy byla založena Čínská republika.

Císař a jeho rodina stále žili ve vnitřní části Zakázaného města, zatímco vnější část převzal do své správy stát.

S pomocí historiků umění a zkušených obchodníků s uměním ze známé pekingské ulice, kde se prodávají umělecké předměty Liulichang, převezla ústřední vláda do vnější části Zakázaného města umělecké předměty a poklady ze sbírek královského paláce v Shenyangu, hlavního města severovýhodní čínské provincii Lianoning, dále pak umělecké kusy ze sbírek královského Letního sídla ze severočínské provincie Hebei.

Mezitím ve vnitřní části Zakázaného města císař, členové císařské rodiny a bývalý císařští úředníci rychle rozprodávali umělecký díla z císařských sbírek, aby si uchovali luxusní styl života a aby financovali pokusy o znovunastolení císařství.

K nejbolestnější ztráte došlo v roce 1921, kdy kradoucí služebnictvo založilo v několika spojených budovách požár, právě v těch, které uchovávaly nejdůležitější část císařských sbírek. Budovy vyhořely do základů.