J.H. V dnešních čínských zajímavostech vám nabídnu zvukovou pohlednici z jednoho velmi úspěšného vystoupení moravského souboru v Číně – konkrétně v Pekingu.

J.H. Zvukový záběr, který vám dnes posílám z Pekingu, je sice poněkud nekvalitní, natočil jsem ho v hledišti plného sálu pekingského divadla Hajtyen, ale je svým způsobem ojedinělý. Píseň, kterou doprovázal sál potleskem, je známá čínská lidová o Jasmínu. V čínštině jste ji ovšem právě slyšeli zpívat uherskohradištský soubor Hradišťan vedený Jiřím Pavlicou. V pondělí 10. října ukončil pekingským vystoupení svoje třítýdenní turné. O tom, jak čínští diváci přijímali vystoupení Hradišťanu, mi po představení řekl Jiří Pavlica.

Jiří Pavlica:

My jsme měli to štěstí, že jsme projeli i různá místa a řekl bych i hodně kontrastních, takže takový Šaogan byl město, nebo vesnice by se dalo v jejich pojetí říct, trošku s méně kulturním publikem, na druhé straně Sučou bylo s velmi vyspělým kulturním publikem. Takže ty kontrasty byly velké, ale opravdu musím říct, že to pekingské publikum bylo nejvyspělejší.

J.H. Program, který Hradišťan čínskému publiku nabídl, neobsahoval však pouze známé skladby z oblasti folklóru.

Jiří Pavlica:

V tom je možná tajemství toho programu, že je složen ze tří částí. Ta první třetina je skutečně tradiční, lidové písně a tance. Druhá třetina byly jakési historické výlety, i když jsem věděl, že některé ty dílší ukázky nejsou moc atraktivní, ale patří to sem, je to jinačí a je to trošku vybočení...to byla ta druhá třetina a ta třetí, to jsou věci... jsou to zhudebněné básně současníků, v tomto případě básně Jana Skácela a na to vznikly tance, čili ty tance jsou nové, moderní, výrazové. Tak zdálo se, že čínské publikum, které je do jisté míry odkojeno čísnkou operou, tak na výrazový tanec reagovalo. Hezky reagovalo.

J.H. O svých dalších dojmech z turné uherskohradištského souboru po Číně mi Jiří Pavlica řekl.

Jiří Pavlica:

Kde to bylo...v Nimbó? Tak tam jsem měli jedno vystoupení venku, nebo měli mít... a ono pršelo. Protože tam to místní klima je přímořské a vlhké, tak pršelo. Hodně tam pršelo a bylo tam teplo. Neustále tam mžilo. A oni říkali, no tak když dneska prší, tak zítra. A já jsem říkal – no počkejte a co když i zítra dopoledne bude pršet. Oni říkali – no tak odpoledne. Já jsem říkal: no to tu dva dny můžeme stát v pozoru. A jim to připadalo trošku jako normální, tak já jsem říkal, že na evropské poměry to normální není. Nicméně jsme se domluvili, že to buďto uděláme dopoledne, nebo to tím padne. Takže dopoledne se vystupovalo trošku za každou cenu. Odehráli jsme asi prvních pět minut a začalo pršet. Ale ti lidi byli úžasní, ti diváci, a pořadatelé se taky snažili, takže přišli s deštníkama a podrželi nad námi deštníky.

J.H. Soubor Hradišťan doprovázela na jeho cestě spisovatelka Eva Kantůrková. O zájezdu a o svých dojmech z Číny napíše, jak slíbila, knihu.

Eva Kantůrková:

Ten soubor je tak skvělý, že tou plností zvuku a úžasnou choreografií opravdu dokázal, že i to čínské obecenstvo, které nevnímán texty, nevnímá slovo, dokázal ho natolik zaujmout, že se přestali bavit, děti tam přestaly pobíhat, přestali chroupat jídlo, prostě my jsme neměli místo, kde bychom neměli úspěch.

J.H. Pořad čínské zajímavosti připravil Jiří.