J.H. Dnešní pořad Čínské zajímavosti, který opět připravil Jiří, zasvětíme čínské keramice a porcelánu, vážení posluchači.

Při procházkách Pekingem i jinými čínskými městy upoutají návštěvníka často svou pestrostí obchody s porcelánem a keramikou. V podobném obchodě jsem natočil následující krátký rozhovor s českým turistou.

Jiří: Je tady opravdu velká spousta krásných věcí. Čínský porcelán i keramika jsou vyráběny s ohromným smyslem pro detail, jsou velmi krásně zdobené. Jaká je vlastně historie keramiky a porcelánu v Číně?

J.H. To je správná otázka. Myslím, že bude stát za to podívat se na vývoj čínské keramiky s větší detailností.

Jiří: Nestálo by za to natočit o tom rozhlasový pořad?

J.H. Určitě. Jedná se přece o jednu z velmi postatných čínských zajímavostí.

J.H. S objevem a rozvojem výroby keramiky je spojena i nová epocha ve vývoji lidských dějin, a to období neolitu, které začíná zhruba před dvanácti tisíci léty. Keramika je významným průsečíkem vývoje lidské společnosti a lidského poznání. Souvisí bezprostředně nejen se vznikem zemědělství a usedlého způsobu života, ale do jisté míry zachycuje i paralelní tradici lidského poznání.

Využitím ohně, vypálením zpracované a usušené hlíny byly nejprve utvářeny nádoby funkčních tvarů, zásobnice a nádoby na vaření, vše zprvu bez výzdoby.

Výroba keramiky se stala běžnou záležitostí i na Dálném východě a patří od nejstarších dob mezi významné projevy kulturního dědictví lidstva. Její tradice je zde nepřetržitá a jejím jádrem je keramika čínská, která působila na vývoj keramické produkce ve všech sousedních oblastech. Avšak i ona sama byla otevřena cizím vlivům, takže v ní nalézáme např. ohlasy tvarosloví perského a helenistického, a řada výzdobných technik a materiálů přišla do Číny ze vzdálených krajů.

Jiří: To na to jdete opravdu hodně zeširoka. Nebylo by na místě povědět něco o vývoji keramiky právě v Číně?

J.H. Než se pokusíme o stručný nástin vývoje čínské keramiky, bylo by vhodné upozornit na charakteristické rysy, které, ač realizovány během neobyčejně dlouhého časového vývoje, vyjadřují specifiku čínské a později dálněvýchodní keramiky, kterou se odlišovala od keramiky jiných částí světa.

Čínská keramika se vyvíjela od počátků hrnčiny v neolitu ke keramice pálené v relativně vysokých teplotách kolem 1 200°C a to již ve velmi rané historické době za vlády dynastie Šang (2. polovina

2. tísíciletí před n.I.). Produkce této vysokožárné kameniny byla sice později odsunuta do pozadí, obnovila se však v prvních staletích našeho letopočtu a vedla posléze k výrobě bílého průsvitného porcelánu. Jeho počátky jsou prozatím doloženy nálezy z konce dyn. Tchang (asi 9. stol.), výroba se však rozšiřovala a od 13. -14. století patří bezpochyby k jednomu z největších čínských objevů a přínosů lidské kultuře. Čínsky se nazývá tento druh keramiky cch'-čchi (kameninové zboží či kamenina), tak jako původní kamenina z doby Šang. V západní literatuře se nejstarší stadium nazývá různě. Mluví se o protoporcelánu, poloporcelánu apod. V čínské literatuře se veškerá keramika dělí na měkkou hrnčinu (tchao) pálenou na 900 až 960 °C, a na tvrdou kameninu (cch'), pálenou nad 1 200°C, se zvonivým, slinutým střepem. Nepropouští vodu, má hladký lom a v tenkých vrstvách propouští světlo. Často je pokryta polevou. Chápe se tedy i porcelán s jemným bílým střepem z kaolinu jen jako podskupina kameniny.

J.H. S dalšími kapitolami vývoje čínské keramiky se seznámíme v příštím vydání Čínských zajímavostí. K jejich poslechu vás zve Jiří.