J.H. V dalších čínských zajímavostech se opět scházíme nad tajemstvím čínské keramiky a porcelánu. Kde jsme to přestali při našem druhém vyprávění?

Jiří: Mluvili jsme o barvení keramiky. Ale stihli jsme si říct jen o barvě červené, černé a bílé. To ale není zdaleka celá škála barev čínské keramiky a porcelánu.

J.H. To je pravda. Hned to napravíme.

J.H. Charakteristická je velmi rozmanitá skupina zelenomodrých polev, která se v Číně tradičně těšila velké oblibě a vážnosti a byla i hojně vyvážena, zejména do asijských zemí. Čínsky se nazývá čching-cch'(zelenomodrá kamenina) a v Evropě je známa jako seladon (údajně podle barvy oděvu postavy komedie del'arte). Barevný rejstřík seladonů tvoří různé odstíny zelené, šedozelené či olivově zelené, nažloutlé, namodralé až modré barvy. Nádoby (mísy, misky, talíře, nádoby na vymývání štětců, kapátka, vázy a vázičky, konvice, džbány, podhlavníky apod.) jsou zdobeny rytím, prořezáváním a seřezáváním nebo vtlačováním jemných negativ- ních reliefů do hlíny. Barevnost a kvalita polevy byla přitom hlavním prvkem estetického účinu.

Seladonové polevy se vyráběly ve slavných dílnách Jue-jao (provincie Ce-ťiang), které pálily zboží již za dynastiíWej a Tin (3. - 5. stol. n.I.). Na jihu pak ve 12. století prosluly dílny v Lung-čchuanu, jejichž polevy se pohybovaly od modrošedé až po olivově zelenou. Výrobky se samostatně esteticky pojatou polevou jsou spjaty s dílnami, které pracovaly pro potřebu císařského dvora Žu-jao, Ke-jao a Kuan-jao (úřední, tedy státní dílny). Vzácné jsou zejména dílny Žu-jao, jež působily krátkou dobu ve 12. stol. Z jejich produkce se zachovalo do naší doby jen necelá stovka výrobků. Poleva z Žu-jao je lesklá, hladká a levandulově namodralá. Velmi podobná je poleva z dílen tun-jao, které navazovaly na produkci Žu a byly jí stylově blízké. Namodralá poleva Ťun-jao je ve velmi silné vrstvě, hustá, tlustá a volně stéká po povrchu. Bývá zdobena rozpitými nepravidelnými purpurovými či fialovými skvrnami. Opalizující efekt způsobovaly rozptýlené částečky křemene. V úřed- ních dílnách Kuan-jao i v Ke-jao se v době Sung začala používat i technika krakelovaného dekoru - krakelovaná glazura.

Jiří: Krakelová glazura? To je pojem, který by asi zasloužil vysvětlit.

J.H. Tento původně technický nedostatek byl využit k estetickému účinku. Jemné či hrubé praskliny (krakely) v polevě, (které se někdy překrývaly v několika vrstvách) její barevnost nepotlačovaly, naopak ji v četných světelných lomech zdůrazňovaly. Síť žilkování jako by barvu zhmotňovala. Jiné dílny např. v ti-čou (provincie tiang-si) pra-

covaly jinými nepředvídanými účinky - do polevy vkládaly drobné části rostlinného původu, které při vypalování vyhořely, ale v polevě zanechaly kresbu svého otisku. (až sem natočeno!!!)

Jiří: Existují ještě další druhy polev používaných pro keramiku?

J.H. Ano, právě si o nic něco povíme.

J.H. Další výraznou skupinou jsou bílé polevy. První bílé či nažloutlé jsou známy již za Šangů (2. tisíciletí před n.I.), avšak v hojné míře se jich začalo používat až v období dynastie Tchang a zejména Sung. Jednou z nejslavnějších sungských dílen byla Ting-jao (provincie Che-pej), která dodávala zboží pro císařský dvůr. Je charakteristická slonovinově bílou polevou na rytém, prořezávaném a řezaném nebo vtlačovaném dekoru. (V sungské literatuře existují dvě zmínky o tom, že se v pecích Ting-jao pálila i červená poleva, pravděpodobně zabarvená kysličníkem železa, avšak nedochoval se ani jediný exemplář). Na jihu vting-te-čenu se od 6. stol. vyráběla kamenina s bílou, lehce namodralou polevou, která se nazývala čching paj (zelenomodrá běloba) nebo jin čch ing (skrytá mod rozelená). Od této jemně zbarvené polevy šel vývoj vting-te-čenu k výrobě porcelánu v pozdějších staletích.

J.H. To byl další díl našich čínských zajímavostí, který jsme už potřetí věnovali historii čínské keramiky a porcelánu.