Mandžuové si připomínají v polovině listopadu svérazný národnostní svátek nazvaný Ban-ťin. Ve svátečních dnech se Mandžuové v různých oblastech Číny slavnostně shromážďují k výstavám nebo uměleckým představením. Před několika dny proběhlo v Pekingu jedno takové zvláštní setkání Mandžuů.

Setkání iniciovaly webové stránky Šťastní Mandžuové. V předvečer svátku se shromáždili na náměstí Tchie-an-men Mandžuové z různých koutů země, kteří se seznámili přes internet. Měli na sobě typický mandžuský kroj, ženy čchi-pchao, muži dlouhé šaty s vestou. Takové oblečení je v obyčejných dnech vidět málokde a proto není divu, že se jim dostávalo pozornosti kolemjdoucích.

Ban-ťin je zvláštní mandžuský svátek a jeho vznik souvisí s názvem této národnosti. Účastník shromáždění pan Shu-tchao uvedl,

„Mandžuové představují jediné etnikum na světě, které vzniklo na základě administrativního příkazu. R. 1635 ve třináctý den desátého měsíce lunárního kalendáře vydal tehdejší císař dynastie Čching dekret, podle kterého bylo etnikum Nü-džen přejmenováno na Mandžui."

Poté Mandžuové označili den přejmenování své národnosti za svátek Ban-ťin. V mandžuském jazyce slovo Ban-ťin znamená „znovuzrození, oživení" a tak naráží na rozkvět národnosti a státu. V dnešní Číně má mandžuská skupina přes deset milionů příslušníků a je třetí největší národnostní komunitou v Číně po národu Chan a národnosti Čuang.

Mandžuové založili dynastii Čching, poslední feudální monarchii v čínské historii. Během jejich nadvlády trvající přes dvěstě let měli svou typickou architekturu, literaturu, malířství, styl odívání, ale také jazykovědu a zanechali nám bohaté kulturní dědictví.

Účastníci setkání jsou většinou mladí uživatelé internetu a velice se zajímají o mandžuskou kulturu. Shodli se na tom, že tématem tohoto setkání musí být ochrana a rozvoj mandžuské kultury. Pan Liu Fei, provozovatel webových stránek Šťastní Mandžuové a iniciátor setkání uvedl,

„Je potřebné, abychom pokračovali v rozvoji mandžuské kultury. Mandžuové mají vlastní jazyk a písmo, což je cenné v rámci čínských národnostních menšin. Mezi tradičními mandžuskými oděvy je velmi typické čchi-pchao, které musíme jednak zachovat, jednak rozvíjet stylově a barevně, a snažit se jej integrovat do moderního života."

Kvůli dlouhodobému spolužití s příslušníky národa Chan, většina Mandžuů už neumí mluvit vlastním jazykem a používá standardní čínštinu. Také svým životním stylem se velice nelíší od národa Chan. Mnoho mandžuských tradic a zvyklostí se tím vytrácí, proto je třeba chránit dědictví této vynikající národnostní kultury.

Účastníci shromáždění se většinou navzájem seznámili prostřednictvím internetu a do zmíněného setkání se neviděli. Na první pohled ale měli pocit návratu domů, protože je zaujal společný charakter a národnostní atmosféra.

Na shromáždění vystoupili také učenci a profesoři mandžuského původu a potomci císařského dvora dynastie Čching. Vyjádřili potěšení, že se mladí příslušníci mandžuské národnosti z vlastní inciatívy učí mandžusky a také přání, aby společně chránili a rozvíjeli kulturu své slavné národnosti.