J.H. Dnes vám v pořadu Jak se jim žije nabízím druhou část rozhovoru, který jsem před časem natočil v Pekingu s paní Věnou Hrdličkovou, českou sinoložkou a překladatelkou z čínštiny.

J.H. Jaký je cíl vaší současné návštěvy Číny? Myslím, že jste se zmiňovala o jakémsi kongresu, nebo o čem?

Hrdličková: Když jsme byli v Číně v padesátých letech, tak jsme se zabývali studiem vypravěčského umění. Protože v Číně ještě v těch 50. letech ještě bylo 80 procent obyvatel negramotných, takže si předávali svoje znalosti, nebo získávali znalosti dějin a kultury své vlastní země prostřednictvím mluveného slova.

Proto vypravěčské umění bylo velice důležité a my jsme publikovali několik vědeckých článků, které se dneska pokládají za pionýrské, abych tak řekla, dílo, pionýrská práce a teď je konference v Yang Zhou právě o vypravěčství, kterou pořádá paní Ibeke Borhdalová. Ona je Norka a pozvala mě, abych tak řekla, za určitou zásluhu o to, že vlastně toto studium, které bylo v samých počátcích v těch padesátých letech, jako takovou odměnu, abych tak řekla. A budu tam mít také referát.

J.H. Má ta konference přesněji formulované téma?

Hrdličková: Ano, je věnována městu Yang Zhou. A bude se tam hovořit nejen o vypravěčství, ale také o historii tohoto překrásného města a já tam budu mít krátký referát o yangzhouských zahradách, které jsou velice proslulé a krásné.

J.H. Jaké je vaše nejzamilovanější místo v Číně?

Hrdličková: Nejkrásnější místo je to Yang Zhou pro mě. Sou Zhou mám také ráda, poněvadž tam jsou krásné zahrady, no a samozřejmě takový citově nejbližší vztah mám k Pekingu. Protože tady se narodil náš syn a byli jsme tady ještě ve starém Pekingu.

J.H. Kolikrát jste byla v Číně, jestli to můžete spočítat?

Hrdličková: No nespočítám to přesně. V tom dlouhém období jsme sem nemohli, ale myslím, že dohromady jsem tady byla asi desetkrát.

J.H. V další části našeho rozhovoru se téma stočilo k otázkám čínských zvyklostí, konkrétně k tomu zda a jak se v Číně pije alkohol.

J.H. Pro mne je překvapujícím zjevem něco, co mně možná vysvětlíte, když znáte Čínu lépe, ale ...já mám takový pocit, že se tady vůbec nepije alkohol. Anebo minimálně. Já jsem na ulici neviděl opilé lidi, tak jak člověk v Praze, hlavně večer, často vidí. A kdekoliv v restaraci člověk vidí, že se pipíjí čaj a nevidíte takové ty... nebo jsem možná já nepřišel do těch typických restautací, které známe u nás, kde lidi pijou pivo a daleko ještě tvrdší nápoje. Máte představu, jak to je se vztahem Číňanů k alkoholu?

Hrdličková: Myslím, že mám. Když třeba čtete čínskou poezii, tak tam je tolik tam je tolik básní o čaji, ať už je to Lipo, Su tung fo a jiní básníci... ne o čaji, o víně. O víně! Dokonce i o ovínění.

Myslím, že hlavní v tom, o čem vy mluvíte, tak hlavní důvod je v tom, že Číňané pijí k jídlu. A to v rodinném kruhu, nebo i v restauracích. Dříve pili teplé šaošinské víno, které nemá velký obsah alkoholu a je velice lahodné. A jakmile se skončí jídlo, tak se nepije. Čili většinou to nevede k tomu, že by lidé se opili tak, jako je tomu u nás. Ani my jsme nikdy neviděli opilého člověka. Právě to pravidlo, že jakmile se skončí jídlo, tak se končí podávání vína. Nebo i tvrdého alkoholu.

Oni mají svoje tvrdé alkoholy s Kaoliangu, ten maothaj například, který asi znáte, ale to také pijí vždycky jako součást buď oběda, většinou tedy večeře a v prostředí, kde se setkávají přátelé.

J.H. Pořad Jak se jim žije připravil Jiří.