Známé jako nejúrodnější pastviny v Asii, zelené louky okresu Maqu (Mačchu) celá desetiletí poskytovaly ideální pastviště a dostatek vody pro stáda místních Tibeťanů.

Ale písečné duny v posledních letech pohlcují zelené plochy jak postupuje zdejší desertifikace půdy, která závažným způsobem poškozuje obrovskou rozlohu zemědělské půdy v severozápadní Číně. Je na místní vládě, aby zavedením drastických opatření zastavila další pustošení půdy.

Okres Mačchu se nachází na východním okraji Čchingchajsko-Tibetské náhorní plošiny v tibetské autonomní prefektuře Gannan, v provincii Kansu. Zabírá spojenou oblast tří provincii – Kansu, Čchingchaj a S' čchuan a pokrývá území 860 000 hektarů, což představuje 84.3 procenta celého okresu.

Druhý nejdelší čínský veletok - Žlutá řeka se náhle stáčí, protéká územím Mačchu a vytváří tak první ze svých devítí velkých obloků. Dělící čára žlutého písku na zelené ploše je jasně viditelná podél břehů na západ plynoucí toku a 119 kilometrů dlouhý pás eroze protíná celý okres. Na tom lze jasně vidět, že desertifikace v posledních letech drasticky postupuje. V roce 1985 se v poušť proměnilo 1140 hektarů pastvin, zatímco v roce 2003 to už bylo 53 400 hektarů.

I přes svůj současný vzhled, okres Mačchu je stále považován za region s nejlepšími přírodními podmínkami na náhorní plošině Čchingchaj-Tibet. Téměř 400 kilometrů dlouhý tok Žluté řeky, který okresem protéká představuje rozsáhlou vodní síť velkou přes 10 000 kilometrů čtverečních, s 27 hlavními přítoky a asi 300 menšími.

Vodní zdroje, včetně dešťové vody, studní, jezer, bažin a močálů tak vytvářejí komplexní vodní systém na horním toku Žluté řeky. Žlutá řeka tady nabírá na své mohutnosti o 45 procent a proto je toto místo právem označováno za „cisternu Žluté řeky".

Lučiny okresu Mačchu jsou známé kvůli svému poloalpskému pastvenímu porostu, který nabízí skvělé podmínky pro rozvoj pastevectví. Ovšem v uplynulých desetiletích se počet zdejších obyvatel více než zdvojnásobil a právě tak i vzrostl i počet dobytku, což přímo vedlo k degeneraci pastvinářského fondu.

Podle údajů místních představitelů zde v 50. letech žilo méně než 10 000 lidí, kteří měli asi méně než 200 000 kusů kusů skotu a ovcí. Ale v současnosti se čísla změnila. V dané oblasti žije asi 30 000 obyvatela chovají asi jeden milión kusů dobytku. A tak došlo k přílišnému spasání zelených porostů a pastviny se změnily v holé pláně.

Více než 90 procent zdejších lučin v různém rozsahu degeneruje. Podle hrubých odhadů plocha zdevastovaných pastvin dosáhla rozlohu 2.71 miliona hektaru a postupující pouštní eroze spolka obrovský kus pastvišť. Pastiny produkují o jednu čtvrtinu zeleného porostu méně, z původních 5 860 kilogramů na jeden hektar v roce 1981 na 4000 kilogramů v roce 2004. A výška trávnatého porostu se smrskla z 35 centimetrů v roce 1990 na dnešních 15 cm. Kromě toho na ploše 257 000 hektarů se přemnožili myši a krysy, protože jejich přirozený predátor vlk, zmizel kvůli nedostatku potravy. A tak škody způsobené přemnoženými krysami jsou dalším vedlejším efektem postupující devastace zdejších pastvi. Negativně tím byla ovlivněná také biodiverzita přírodního prostředí, přičemž některé živočíšné druhy jsou ohroženy nebo již zcela vymizely.