60letý Zhang Yutai měl od dětství rád básně. Kvůli živobytí byl nucen studovat bankovní školu v provincii Hebei proto, že mu tato škola poskytla bezplatné ubytování a obědy. Po absolvování se Zhang Yutai stal zaměstnancem tiskárny na výrobu peněz v Pekingu, ale tato práce ho nebavila. Dále říká,

Bylo mi 11 let, rád jsem psal básně pro noviny, ale práce mě nebavila. Každý den jsem četl noviny. Tehdy jsem uveřejnil tří básně v pekingských novinách, což vyvolalo velký ohlas v tiskárně.

Zhang Yutai začal psat básně a stal se v tiskárně známou osobou. Pokud tiskárna pořádá kulturní večer anebo je potřeba napsat časopis a nějakou operu v tiskárně, Zhang Yutai se v tom směru stal hlavní osobou v tiskárně. V 50. letech minulého století měl příležitost studovat literarní tvorbu v dělnickém kulturním paláci v Pekingu.

V 60. až 70. letech minulého století došlo v zemi k politickým nepokojům, rozvoj literatury byl vážně narušen. Na začátku 80. let minulého století Čína začala uplatnitňovat politiku otevírání se světu, literární tvorba, zejména básně se měly čile k světu, vznikla skupina vynikajících básníků.

V roce 1985 měl Znag Yutai příležitost pracovat v čínském nakladatelství spisovatelů a zde se kontaktovat s mnoha spisovateli a psát básně. Básně a poezie se staly nenahraditelnou duševní potravou jeho života. Sbírky, které Zhang Yutai napsal, by utvořily hromadu vyšší, nežli je on sám. Ve své roli básníka se aktivně zúčastnil různých činností. Dále řekl, že Čína je stát zasvěcená básním a poezii, má tradici vynikajících básní. Podle jeho názoru je nepořádek v čínské básnické tribuně, čínská literatura je vystavena náporu hospodářského proudu, a k tomu vládne v literárních kruzích neshoda. Zhang Yutai se domnívá, že rozvoj čínských básní a poezie má skvělou perspektivu. Říká,

Čínská básnická tribuna se ocitla ve svízelné situaci, domnívá se, že i když existují neshody v básnické oblasti, neovlivňuje to rozvoj básní a poezie. Není třeba, aby jedna skupina lidí vystupuje proti názoru druhé skupiny lidí, je třeba, aby každá skupina lidí šla cestou svého rozvoje a tím by situace spěla k rozkvětu.

Domnívá se, že básně lidových básníků, kteří vyrostli v revolučním boji , nejvíce odrážejí hlas lidu a doby.

Zhang Yutai má jediné přání - energicky rozvíjet čínské vynikající básně tak, aby básně a poezie se dostaly mezi obyvatele. Domnívá se, že básně a eposy hrají velkou úlohu pro společnost, v jakémkoliv rozvoji čínské ekonomiky obyvatelé stále potřebují duševní potravu-básně.

Zhang Yutai se aktivně účastní práce v organizaci básníků s názvem Dlouhý pochod čínských básní, kde zastává funkci zástupce tajemníka organizačního výboru a říká,

Podle mého názoru bych našel sto velkých měst, s místními básníky bych společně vychoval více nových básníků. Budeme besedovat s místními literálními orgány a literálními příznivci, aby každý napsal své dílo a aby mu byla vydána nějaká kniha.