V části 41. se vracíme k soudu, vážení posluchači. Soudce Ti se právě dozvěděl od dívky Su-niang a od velitele informace o násilníkovi Kuangovi. Chvilku si bezmyšlenkovitě pohrával s hřebínkem. Pak se opět napřímil a řekl:

„Poté, co tento soud navštívil místo činu a vyslechl přednesená svědectví, dospěl k názoru, že Fan Čung a žena oblečená v šatech paní Ku byli čtvrnáctého tohoto měsíce v noci zavražděni tulákem A Kuangem."

V řadách diváků vyvolala jeho slova užaslý šum. Soudce Ti udeřil kladívkem.

„Tento soud se domnívá," pokračoval, „že sluha Fan Čunga Wu objevil vraždu jako první. Ukradl Fanovu příruční pokladnu a dva koně a utekl. Soud udělá potřebné kroky, aby byli zločinci A Kuang a Wu dopadeni.

Tento soud bude nadále vyvíjet veškeré úsilí, aby byla identifikována žena, která byla s Fanem, a aby bylo nalezeno její tělo. Pokusí se rovněž vysledovat, jakou souvislost s tímto případem má mnich C´chaj."

Udeřil kladívkem a skončil zasedání.

Když byli opět v soudcově pracovně, řekl Ti Ma Žungovi: „Postarej se, aby se ta Pejova dcera dostala bezpečně do tetina domu. Jedna ztracená žena nám úplně stačí."

Ma Žung odešel a seržant Chung užasle zavrtěl hlavou:

„Vůbec jsem nepochopil, jak vaše Ctihodnost před chvíli na zasedání dospěla k takovým závěrům."

Soudce Ti vypil šálek čaje až do dna. Pak řekl:

„Když jsem vyslechl Peje, hned jsem Wua jako vraha vyloučil. Kdyby se byl Wu skutečně chystal zavraždit a okrást svého pána, byl by to udělal na zpáteční cestě do Pien-fu, v obou případech by měl lepší příležitost a menší riziko, že bude dopaden. Za druhé, Wu je městský člověk. Byl by použil nože. Určitě ne srpu. A za třetí, jenom někdo, kdo skutečně na hospodářství pracoval, věděl, kde potmě ten srp najít.

Wu ukradl příruční pokladnu a koně, když vraždu objevil. Obával se, že bude do zločinu zapleten."

„Zní to logicky," mínil Ťiao taj. „Ale co vedlo A Kuanga k zavraždění Fana?"

„Zavraždil ho omylem," vysvětloval soudce. „A Kuangovi se podařilo sehnat ten druhý hřebínek, který slíbil Su-niang, a tak se té noci za ní vypravil. Myslel si možná, že když jí dá hřebínek, projeví mu ještě jednou přízeň. Nepochybně měl se Su-niang smluvený nějaký signál, který jí svůj příchod ohlašoval. Ale jak šel kolem domu do stodoly, uviděl v ložnici světlo. A tak okno otevřel a nahlédl dovnitř. Když uviděl v pološeru dvojici na loži, myslel, že je to Su-niang s novým milencem. Je to násilník, a tak se hned vrhl k bedně s nářadím, vytáhl srp, skočil oknem dovnitř a rozřízl jim hrdla. Hřebínek mu přitom vypadl z rukávu. Našel jsem jej pod oknem. Těžko říci, jestli si předtím, než utekl, uvědomil, že nezabil ty pravé."

„Řekl bych, že na to přišel dost brzy," podotkl Ťiao Taj. „Znám tyhle lidi. Neodejdou, dokud neprošmejdí místnost a nerozhlédnou se, kde by se co dalo ukrást. Musel se na oběti podívat ještě jednou, a tak zjistil, že ta žena není Su-niang."

„Ale kdo byla tedy ta žena?" zeptal se seržant Chung.

„A jak se do hry dostal mnich?"

Soudce svraštil rozmrzele obočí a odpověděl:

„Přiznávám, že nemám nejmenší představu! Oblečení, kůň s lysinou, doba zmizení, to všechno ukazuje na paní Ku. Ale podle toho, co nám o ní řekli otec a bratr, udělal jsem si, myslím, jasnou představu o její osobnosti. A jejímu charakteru vůbec neodpovídá, že by udržovala před sňatkem poměr s takovým sukničkářem, jako byl Fan Čung. A ještě něco: i když je jasné, že doktor Cao je hrozný sobec, pořád ještě si myslím, že jeho naprostá lhostejnost k dceřině osudu není normální. Nemohu se zbavit dojmu, že zavražděná žena nebyla paní Ku a že to doktor Cao ví."