Britský ornitolog Colin Poole přináší důkazy o tom, že stěhovaví ptáci nejsou bacilonosiči v případě rozšiřování viru ptačí chřipky.

„Podle mě je to divné," říká Poole. Kdyby virus roznášeli, proč by ho nezanesli během zimy na jih?"

Hovoří o tom, že viděl mapu, na níž někteří lidé zakreslili migraci ptáků směrem na západ od jezera Qinghai do Evropy. „Já si ale nemyslím, že by to tento druh ptáků dělal," říká.

„Průnik chřipky do Evropy muselo způsobit něco jiného, nikoli stěhovaví ptáci."

Z osmi velkých světových tras tři přetínají Asii. Jsou to střední asijsko-indická trasa letu, východní asijsko-australská trasa a západopacifická trasa.

Poole říká, že ty tři se spojují v jednu. Ptáci obecně migrují ze severu na jih, přestože existuje téměř tolik tras letu jako je druhů stěhovavých vodních ptáků.

„Pokud mluvíme o ptačí migraci, musíme rozlišovat jednotlivé druhy, protože každý druh cestuje jinou trasou, na jiná místa a odlišnou dobu," prohlašuje Poole.

A jak je častý výskyt viru H5N1 u divokých stěhovavých ptáků? Přestože je obtížné získat přesná čísla, ornitologům se až dosud podařilo zjistit toto:

Za poslední dva roky bylo v celé oblasti testováno sto tisíc divokých ptáků. A v testech se téměř nikde smrtící ptačí chřipka neobjevila. Dosud bylo pozitivních pouze několik stovek testů na virus H5N2.

Velká většina infikovaných divoce žijících ptáků byly druhé, které nemigrují, jako jsou například vrány, straky a vrabci, které jsou v přírodě v těsné vazbě na drůbež.

Přírodní rezervace Mai Po v Hongkongu testuje od prvního výskytu ptačí chřipky v roce 1997 ptačí výkaly. Žádný z počtu 4 až 7 tisíc vzorků, které ročně odeberou, nebyl pozitivní při testu na virus H5N1.

V Mongolsku vědci nasbítali v srpnu 2005 více než 850 vzorků ptačích výkalů. Pouze jediný byl pozitivní.

Avšak studie věnovaná výzkumu domácích kachen žijících ve Vietnamu v deltě řeky Mekong ukázala, že při testech bylo 70 procent těchto ptáků serologicky pozitivních na virus H5N1.

Ochránce přírody Poole říká, že skutečný problém představuje „migrace" ptáků, k níž dochází vlivem trhu.

Osm ze 46 ptáků, kteří byli pašování do Taipei v rámci nákladu celkem 1037 zvířat, kdy byli na lodi společně s množstvím myší a želv, bylo pozitivních na virus H5N1. Mezi nimi byly takové druhy jako loskuták horský, skřivan černohlavý a Leiothrix červenozobý.

Papoušek dovezený do Británie jako součást pestré zásilky 148 papoušků ze Surinamu v Jižní Americe byl držen v karanténě s dalšími 216 ptáky z ostrova Taiwan, nežli po 30 dnech zemřel na ptačí chřipku.

V říjnu roku 2004 byli na přítomnost viru H5N1 pozitivně testováni dva orlové skalní propašovaní dopravním letadlem z Thajka do Belgie. „Domnívají se, že ptáci byli infikováni proto, že byli v Thajsku krmeni infikovanými kuřaty," říká Poole.

Dále tvrdí – jsou věci, s nimiž nic dělat nemůžeme, ale je pár věcí, které udělat můžeme.

„Nemůžeme vyloučit ptáky nakažené ptačí chřipkou z populace divokých zvířat" říká, „nemůžeme zastavit migraci ptáků."

„Nemá smysl vybíjet divoké ptactvo – způsobí to jen to, že je dále rozpýlíme."

Lidé ale mohou důsledněji oddělovat divoce žijící a domácí ptactvo, lépe kontrolovat obchod a ptáky a trhy s živými zvířaty, zvýšit hygienické podmínky při chovu drůbeže a při nakládání s odpadními produkty.

„A musíme lépe porozumět a sledovat pohyb divokých ptáků a přírodní prostředí, abychom dokázali odhadnout, kde jsou rizikové oblasti," říká dále. „Víme toho málo o migraci ptáků v Asii. Potřebujeme lepší údaje.

Proto neobviňujme stěhovavé ptáky. Pokud je budeme obviňovat, budeme míjet podstatu skutečného problému.