Mnoho lidí má doma ochočená zvířata. Lidé z nich mají radost, ale současně musí dávat pozor na eventuální poškození svého zdraví.

Nemálo nemocnic v Pekingu často přijímá pacienty, kteří byli postižení nemocí, přenesenou na člověka ze zvířat. Existuje asi sto nemocí u člověka, které souvisí s chovem domácích zvířat, mezi nimiž se asi 20 vyskytuje často.

Vědecký pracovník Čínského centra pro prevenci a kontrolu chorob Wang Cheng-xin o tom informoval takto:

„Z hlediska medicíny se dá říct, že epidemie člověka stejné jako u zvířat vznikly přenosem z ochočených zvířat na člověka."

Jako příklad uvedl SARS, který řádil v roce 2003 zejména v asijských zemích. Tuto nemoc pravděpodobně přineslo lidstvu zvíře. Nyní zase v některých asijských zemích umírají lidé na ptačí chřipku. Další vědecký pracovník zmíněného centra Shang De-qiu shrnul 4 kanály přenosu chorob ze zvířat na člověka. Uvádí:

„Nemoce se přenášejí na člověka různými kanály. Jeden z nich je přes dýchací cesty, dále pak přes trávicí trakt, kontaktem na kožní sliznici nebo píchnutím člověka hmyzem jako médiem přenosu nemoce."

Z nemocí, které se přenáší dýchacími cestami je nejtypičtější psitakóza. Symptomy takové nemoci jsou např. vysoká teplota, kašel, bolest v plicích, dokonce i zápal plic.

Typické nemoce, které se přenášejí přes trávicí cesty, jsou tyf břišní nebo paratyfus. Jejich příznaky jsou hlavně průjem a horečka. Tyto nemoce pochází zejména z jídla nebo pitné vody znečištěné zvířecími exkrementy, ale také z toho, že někteří lidé nechají, aby jim jejich domácí miláčci lízali ruce nebo obličej, nebo se s nimi dokonce líbají.

Z nemocí, přenesených kontaktem kožní sliznice, je nejčastější vzteklina. Pacient má teplotu, bojí se chladna, světla a větru.

Myší mor představuje nejvážnější nemoc, kterou šíří hmyz. Když kočka, pes a další domácí zvířata snědí myšku s bakterií myšího moru, u nich samotných nemoc nepropukne, bakterie však zůstane v jejich tělech. Prostřednictvím blechy a jiného hmyzu se pak bakterie přenese na člověka.

Z toho je vidět důležitost správného zacházení s ochočenými zvířaty. Je škoda, že někteří majitelé domácích miláčků v Číně neumí dobře chránit samam sebe před zmíněnými chorobami. Paní Guo chová psa už několik let. Její ochranné opatření je jenom koupání psa šamponem. Povídá:  

„Náš pes se často koupe a přitom používáme vysoko kvalitního šamponu. Myslím, že tak už nebude problém."

Ve skutečnosti to neřeší všechny otázky. Odborníci upozorňují, aby lidé, kteří zvířata chovají, především dávali pozor na hygienu při chovu. Kromě toho musí také sledovat stav zvířat, zda jsou ochablá nebo příliš rozrušená, což by mohlo indikovat příznaky onemocnění.

Pokud jde o vlastní ochranu, zmíněný vědecký pracovník Wang Cheng-xin radí toto:

„Kromě jiného, člověk by neměl mít příliš těsný kontakt se zvířecím kamarádem, např. nesmí s ním spát. Také by zvířátko mělo být očkováno, např proti vzteklině."