J.H. Dnešní pořad Čínské zajímavosti, který opět připravil Jiří, zasvětíme už pošesté čínské keramice a porcelánu, vážení posluchači.

Jiří: V minulé části povídání o čínské keramice jsme mluvili hlavně o barvách. Nyní jsme si slíbili přiblížit něco o výtvarné stránce zdobení keramiky. Jak se při zdobení projevovaly typické rysy čínského výtvarného umění?

J.H. Ano, to bude přesně tématem dnešní části Čínských zajímavostí.

J.H. Uvažujeme-Ii v abstraktní rovině o specifickém charakteru čínského výtvarného projevu, můžeme říci, že mezi bohatstvím a rozmanitostí tvarů, postupů, technik a estetických norem a ideálů se postupně vyhranilo určité pojetí výtvarného díla, především u tušové malby a kaligrafie, které absolutizovalo čáru, linii či skvrnu v dynamice a rytmu, byť je neoprostilo od sdělného významu, obsaženého ve smyslu zobrazené krajiny či figury nebo přímo ve slovním projevu v případě kaligrafie. Esteticky a filozoficky bylo formulováno některými školami, které se hlásily k taoistické či buddhistické tradici a zejména po 8. století k tradici meditativní školy čchan (zen), nebo jí byly alespoň ovlivněny. Tento výtvarný názor zůstal pak i nadále inspirativním impulsem zejména u kaligrafie, tušového malířství a literatury.

Jiří: Jak se při zdobění keramiky projevoval rozdíl mezi tušovými kresbami a barevnými malbami, liší se nějak navzájem?

J.H. Na protilehlé straně zabsolutnění černé tušové čáry či skvrny stojí pojetí barvy jako samostatného fenoménu. Barvy jsou oddělené od konvenčního spojení s předměty reálného světa (jak tomu bylo u dekorativního malířství) a vymezené jsou jen tvarem nádoby. Toto pojetí se tedy realizuje v odlišném výtvarném oboru - v keramice, a to právě u jednobarevných polev a dále i v odlišném sociálním prostředí specializovaných profesionálních dílen, (ne jako u malířů -vzdělaných amatérů). Přesto však nesporné výtvarné kvality monochromních polev a řada dalších aspektů dovolují postavit tuto keramiku do roviny s ostatními projevy určitého proudu výtvarné činnosti. Keramické nádoby byly vědomou součástí kulturního prostředí vzdělanců a tvůrců, byly předmětem jejich zájmu a obdivu. Barva, její hloubka, hutnost, síla či naopak lehkost a zjemnělá kultivovanost, tajemnost a mnohoznačnost či racionální jasnost a jednoznačnost, byla opěvována veršem nebo prózou, stejným slovníkem jako díla kaligrafická či malířská. Avšak – nahlíženo očima obdivovatelů - byl tu rozdíl i ve vztahu k těmto rozličným výtvarným drůhum. U kaligrafie a malářství byly tvůrclm i divákům duverně znamy základní technické postupy i možnosti, které dával štětec a tuš, papír či hedvábí. Umělci a milovníci umění se lišili svými schopnostmi, ale patřili k jednomu okruhu, viděli si do "ku- chyně", protože používali stejné prostředky. Kdežto mezi obdivovateli barevné krásy polev a jejími tvůrci stála zed' speciálních technických znalostí a dovedností. Pro sběratele a obdivovatele se tak jednobarevné polevy v estetickém účinku do jisté míry blížily nezávislým výtvorům přírody. Tak, jak se opěvovala krása a půvab kamenů - v Cíně především nefritu -tak se chápala i jedinečnost polev.

J.H. Tolik zatím v dnešním vydání Čínských zajímavostí, které pro vás – nyní už pošesté o tématu čínské keramiky – připravil Jiří.