J.H. Dnešní pořad Čínské zajímavosti, který opět připravil Jiří, zasvětíme už posedmé čínské keramice a porcelánu, vážení posluchači.

Jiří: Možná bychom si mohli ještě něco povědět o vývoji malovaného dekoru na čínské keramice a porcelánu. Je to zajímavé téma?

J.H. Jistě, malovaný dekor a jeho vývoj byl velmi pestrý. V Číně se objevil poprvé na malované neolitické keramice kultury Jang-šao. Malba pak mizí nadlouho z technik zdobení na keramice. Znovu se objevuje až kolem našeho letopočtu jako polychromie na keramických hrobových figurách dynastie Ghan (3. stol. před n.l. až 3. stol. n.I.). Za dynastie Tchang se pomocí již zmíněné "tříbarevné" polevy tvoří jednoduché, někdy geometrické ornamenty ve třech barvách. Vlastní malba se ale objevuje později, za dynastie Sung, na výrobcích, které vyšly z lidových dílen, zejména v Cch'čou (provincie Che-pej). Má podobu jednoduchých rostlinných ornamentů, barevných skvrn, blíží se však i "malířskému" podání motivu květin a ptáků.

Vývoj malovaného dekoru, patřící keramice, jeho bohatost, barevná i motivická rozmanitost, návaznost s ostatními uměleckými projevy, především s malířstvím a později i s literaturou a divadlem se však objevuje až s výrobou porcelánu, objevu čínských keramiků.

Jiří: Ano, doposud jsme skutečně mluvili převážně o keramice, ale v čísnkých obchodech dnes převažuje hlavně porcelán. Jak to tedy bylo s historií čínského porcelánu?

J.H. Označení tohoto materiálu rozšířené ve většině evropských zemí, je portugalského původu. Klade se do souvislosti s portugalskými obchodníky, kteří navázali námořní spojení s Čínou v 16. století. V portugalštině slovo pro lasturu, porcella, bylo použito jako název pro porcelán. Vystihuje vysoký lesk, tvrdost a průsvitnost čínských kameninových výrobků - "porcelánu".

Jak jsme se již zmínili, počátky vývoje porcelánu lze klást do období dynastie Tchang. Hlavní období tvůrčího rozvoje porcelánové výroby pak do období od konce 13. století do konce 18.

století, i když poté vznikala řada předmětů vynikající technické i estetické úrovně.

Ve starobylých dílnách v ting-te čen (provincie tiang-si), v jejichž blízkosti se nachází bohatá naleziště bílé hlíny, podle místního jména nazývané kao-lin, se již během vlády mongolské dynastie Juan (1280-1367) soustřeďovala výroba kameniny bílého transparentního střepu - porcelánu. V té době byl vyráběn jemný porcelán zvaný "šu-fu", podle znaků, které byly často i součástí výzdoby. Dekor byl tlačený či plasticky vymodelovaný nebo proužkového charakteru. Porcelán navazuje na polevy jin-čching, které se vyráběly v ting-te čen. Podle svědectví literárních památek nabyl hned po svém vzniku velké obliby. Po omezení výroby za politických zmatků ke konci mongolské dynastie se s nástupem nové národní dynastie Ming (1368-1664) záhy začala práce dílen obnovovat, a to jak v soukromých tak státních podnicích. O počtu soukromých dílen nejsou zachovány přesné údaje. Státních dílen bylo na konci 14. století po nástupu Mingů dvacet, koncem 16. století už 300 a hrnčířských mistrů bylo v tomto období již několik desítek tisíc. Velký význam pro rozvoj porcelánu a zejména pro zachování vysoké technické úrovně výroby mělo ustavení státního dozoru nad výrobou ve státních dílnách v období Suan-te (1426-1435). Od mingského období (tj. od konce 14. století) se výrobky také začaly označovat na dně, a to malbou kobaltem pod polevou. Byly to znaky označující název vládní éry. To platilo především pro výrobky státních dílen - užívali je však i jednotliví soukromí výrobci, jak to potvrzují neustále se opakující zákazy používání oficiálních značek. Objevují se také konvenční značky,jako např. obrázek zajíce, volně volené znaky či označení, že jde o zboží pro bohaté a vznešené (fu kuej čen pchin). V pozdějších dobách se užívaly i buddhistické symboly.

J.H. Tolik další část čínských zajímavostí, které pro vás připravil Jiří.