Krátce poté, co jsem vloni přijel na pekingské obchodní fórum, byl jsem překvapen, že mnoho lidí mluvilo o potřebě povzbudit výdaje spotřebitelů. Tento směr by byl podle mne ve zjevném protikladu k proměně vládní makroekonomické politiky, která byla představena jako snaha o zchlazení v té době přehřáté ekonomiky.

Mým vytrvalým dotazům se nedostalo žádné přesvědčivé odpovědi. Po četných rozčilených argumentech jeden účastník této diskuse, jistý plešatějící muž s předkusem, bouchl pěstí do stolu před sebou a zařval: „Tohle je Čína!"

Konec debaty.

Od té doby jsem navštívil spoustu jiných mítingů a fór a setkal se se spoustou obchodníků z pevniny, s ekonomy a bankovními odborníky. Povětšinou jsem náhodou souhlasil se vším, co řekli. Pokud jsem nesouhlasil, dokázali mi dát pouze takovou odpověď, které jsem nerozuměl.

Ve vyjímečných případech (ne tak řídkých, jak by řekli ti, co mě znají), kdy jsem pocítil potřebu oponovat jejich názorům, konverzace téměř vždy končila tím, že prohlásili: „Tohle je Čína!" Čímž samozřejmě naznačili, že moje porozumění vůči rychle rostoucí ekonomice je omezené, a možná že není dokonce žádné.

Mají možná pravda. Ale o to teď nejde. Ve skutečnosti jde o to, že společenství pevninských obchodníků a mnoho ekonomů a analytiků musí pochopit, že Čína je v rychlejším pohybu, než si asi při globalizaci její ekonomiky dokázali představit.

Jak se Čína stále více prosazuje na globálním trhu, mnohé z neobvyklých a nevyvážených čínských postupů, které jsou buď pozůstatkem minulosti, nebo byly zavedeny ve snaze vypořádat se s monumentálním a bezpredečním pohybem od plánované ekonomiky k tržně orientované ekonomice, se zdají být zastaralé a nepoužitelné.

Více než dvě desetiletí ekonomických reforem téměř zcela proměnily čínskou ekonomickou krajinu. Mnoho oblastí pevninské ekonomiky se otevřelo – pod vedením WTO (světové obchodní organizace) – zahraničním společnostem. Pár zbývajících, zejména finanční sektor, plánuje svoje otevření na rok 2006.

Mezitím stovky čínských podniků, včetně velkých státních konglomerátů, pronikly na největší světové kapitálové trhy tím, že se jejich akcie ocitly na seznamech největších burz v New Yorku, Londýně nebo v Hongkongu. Tímto způsobem získávají tyto podniky nejen přístup na mezinárodní kapitálové trhy, aby pomohly tak financovat vlastní obchod, ale také tím disciplinovaně vycházejí vstříc mezinárodně uznávaným praktikám při vedení podniků a v účetnictví.

Tato příprava je nezbytná nejen pro budoucí rozšíření směrem na zámořské trhy, ale kvůli stále naléhavějším výzvám, které přináší zahraniční konkurence na domácím poli.

Ty domácí podniky, které pohlížejí více do budoucna, už poznaly, že musí obchodovat podle tržních pravidel. Aby v tom směru uspěly, musí se naučit fungovat globálním způsobem.

Osvědčí se a přežijí pouze takové typy jednání, které dokážou koexistovat nebo aspoň adekvátně reagovat na tlak volného trhu.