J.H. Dnešní pořad Čínské zajímavosti, který opět připravil Jiří, zasvětíme už poosmé čínské keramice a porcelánu, vážení posluchači.

Jiří: V dnešním díle Čínských zajímavostí jsme si slíbili pokračovat ve vyprávění o historii čísnkého porcelánu. Zatím jsme příliš nemluvili o způsobu zdobení porcelánu.

J.H. Hned to napravíme. V Ťing-tečenu se již na počátku 14. století vyráběl porcelán zdobený malbou ruční- kobaltem pod polevou. Tento typ porcelánu (tzv. modrobílý porcelán) tvořil později nejvýznamnější součást mingské produkce. Způsob výzdoby přišel do Číny z Iránu, kde se používal na keramice z 10. století. Rovněž kobalt se zprvu dovážel a teprve postupně byl dovoz nahrazen domácími zdroji. Ve výzdobě kobaltem bylo v Číně dosaženo velkého mistrovství a výrazně se v ní uplatnily především postupy a principy čínské tušové barvy. V prvním období se malovalo štětcem, a to bez kontur, tmavým kobaltem, koncem 15. století se naopak motiv dekoru nejprve zobrazoval čarami a jeho plocha se pak pokrývala barvou, v 16. století se malba jak kompozicí tak i svou technikou přibližovala tušovému malířství. Vjednotlivých obdobích se měnila i barevnost kobaltu, jde až k fialovým nebo naopak našedlým odstínům. Pojetí dekoru prošlo rovněž výraznou proměnou - od ornamentálního pojednání celé plochy (květinovým či geometrickým ornamentem) - k malířskému pojetí, obyčejně obrazového charakteru s výjevy podle jednotlivých malířských žánrů. V polovině 17. století, v období nových politických zmatků spojených s pádem dynastie Ming a nástupem dynastie Čching, se u modrobílého porcelánu objevuje po dobu několika desetiletí tzv. "přechodný styl". Vyznačuje se kontrastním umístěním částí dekoru, který nesouvisí přímo se zobrazovaným výjevem.

Jiří: A zbývá tedy zmínka o historii porcelánu v období vlády poslední čínské dynastie.

J.H. Ano, přesně tak. V následujících staletích období dynastie Čching (1644-1911) výroba modrobílého porcelánu sice pokračuje, ale ustupuje malbě provedené různobarevnými emaily, dekoru na polevě. Také tyto dekory se svým pojetím přibližují dekorativním a žánrovým obrazům.

První ze skupin této dekorace se objevila v 2. polovině 15. století a nazývá se "tou cchaj"- kontrastní barvy. V této skupině se malba kobaltem pod polevou kombinuje s dalšími barvami červenou, zelenou, žlutou. V 16. století se rejstřík těchto barev rozšiřuje až na pět barev (wu cchaj), jimiž se takto zdobil porcelán od 20. let 16. století až po 2. polovinu století 17. (období Kchang-si). Tyto emailové barvy, podobající se lehce průsvitným glazurám jsou sklovitými masami, zabarvenými oxidy kovů, vypalují se za nízkých teplot. Nanášely se jednak najiž vypálenou glazuru podkladu a pak se přepalovaly, nebo se nanášely přímo na vypálený porcelánový či kameninový střep. V 15. století se rozšiřuje i výroba velmi drahého tenkostěnného skořepinového porcelánu (období Čcheng-chua, 1465-1487). Vůbec keramika z tohoto období byla velice ceněna i v pozdějších dobách a mnohé dílny se i použitím apokryfních značek hlásily k jeho tradici.

Jiří: A možná by bylo dobré ještě zmínit něco o výtvarných motivech na čínském porcelánu.

J.H. Ano, to bude dobrý závěr celého našeho seriálu o čísnké keramice a porcelánu. Ve výzdobě se původně jen rostlinné motivy totiž rozšířily i o figurální scény a krajiny. Oblíbený byl malířský žánr "květin a ptáků". Koncem 16. století v souvislosti se zintenzivněním styků s Předním východem - se v dekoru hojněji objevují i předovýchodní výzdobné motivy.

J.H. A já se nyní svého hosta zeptám, zda byl spokojen s informacemi, které jsme si řekli o historii čínské keramiky a porcelánu.

Jiří: Ano, myslím, že nyní toho vím o všech těch krásných předmětech z keramiky a z porcelánu, které jsem viděl v pekingských obchodem, mnohem víc. Děkuju.

J.H. A já děkuji za spolupráci svému hostu z Prahy, který se shodou okolností také jmenuje Jiří.

Pořad Čínské zajímavosti, jehož posledních 8 dílů bylo věnováno historii čínské keramiky, připravil Jiří.