Asi po půl hodině chůze jsme byli zavedeni do džungle, abychom se podívali na slavný „les na vodě". Je to 300 metrů dlouhé říční údolí vyšperované štíhlými a nízkými altány a houštinami, jimiž se proplétá říční tok.

Svým proudem řeka splavila do údolí písek a prach a odhalila ve vodě oblé kameny. Úžasné je, že štíhlé stromy a keře projevily takovou odolnost, že vyrůstají nikoli z půdy nebo písku, ale z kamenů. Jejich odhalené kořeny se ve vodě rozpínají jako chapadla chobotnice.

Místní lidé to vyjadřují ještě poetičtěji, připodobňují ty stromy milencům, kteří se nechtějí rozejít. Klokotající voda, jemné stromy, klidná atmosféra a občasné švitoření ptáků vytváří dohromady ideální místo pro milence. „Ráda bych se sem znovu vrátila se svým přítelem," řekla dívka a usmívala se.

V přírodním parku Daqikong nabízí scenérie otevřenější rozhled, i obloha se tu zdá mnohem širší. Podobně jako v parku Yiaoqikong má i tento park zelenavou řeku, která je širší než její sestra. I zde je voda mimořádně čistá, ale neobvykle zelená a ve vás vyvolává údiv, jak matka příroda dokázala vytvořit takto zbarvenou řeku.

Silnice vedoucí podél řeky je úzká a klikatá. Průvodkyně nám řekla, že kdybychom tu byli v létě, mohli bychom se plavit proti proudu řeky na člunu. Zalitovali jsem, že v tomto ročním čase jsme o podobné dobrodružství přišli.

Brzy jsme ale lítost setřáli. To když jsme daleko před sebou uviděli překrásný kamenný oblouk. Naše průvodkyně ukázala na bránu a řekla, že se jí říká čínský vítězný oblouk. Když jsme přijeli blíž, zjistili jsme, že je to jakási přírodní replika tohoto francouzského monumentu jen s tím rozdílem, že jde o ohromný kus skály, který má ve svém středu vyhloubený otvor.

Touto bránou protéká řeka. Když jsme šli dál, dozvěděli jsme se, že řeka protéká tajuplnou 7,5 kilometrů dlouhou jeskyní, uvnitře které je chlad a vítr. Podle místní pověsti se v ní prohánějí zlí duchové.

Zlé duchy ovšem nikdo nikdy samozřejmě nepotkal. Uvnitř jeskyně je 20 metrů vysoká vodopád a na konci jeskyně se nachází klidné jezero pod širou oblohou, jakýsi ráj na zemi oblopený horami a stromy a nedotčený člověkem. Protože konečná pasáž jeskyně je momentálně v rekonstrukci, nemohli jsme si prohlédnout ten strašidelný svět duchů, neměli jsme možnost dále prozkoumat tento pověstný ráj.

Mezi místní vzácnosti nepatří však pouze přírodní scenérie. Okres, jehož obyvatelstvo tvoří z 90 % národnostní menšiny, má bohaté kulturní památky.

Mezi hlavní etnické skupiny kraje Libo patří národnosti Shui, Yao a Bouyei. Příslušníci národnosti Shui se pyšní jednou mimořádnou záležitostí – jazykem Shui Shu, což je starověký jazyk, který se zde předává z generace na generaci.