V této relaci „Dnešní Číňan" vás informujeme o starém kaligrafu a malíři Yan Jiyuan.

Známý kaligraf a malíř Yan Jiyuan se začal od sedmi let učit od svého otce básněm, kaligrafii, malířství a řezbě razítek. Známí malíři Zhang Daqian a jeho bratr pocházejí ze stejného domova jako pan Yan Jiyuan a kromě toho oba jsou jeho upřímní přátelé. Proto v čínském malířství a kalifrafii existuje název „dva Zhangové a jeden Yan". V roce 2005 bylo panu Yan Jiyuanovi 105 let, ještě maluje a jeho malířské umění se stále zdodkonaluje. Při práci se netřese ani rukou. V pravidelné lékařské prohlídce, jež se konala ročně, měl různé normální zdravotní ukazatele. Máme tedy otázku, proč je tak zdravý v tak vysokém věku?

V roce 2000 se ve věku 100 let Yan Jiyuan přestěhoval z

Chongqingu v západní Číně do Shenzhenu, zvláštní ekonomické oblasti v jihočínské provincii Guangdong. Starý pan Yan řekl: „Mám rád toto nové místo, kde nabývám větší energie. Nové místo mi dodává nové myšlení. Vše mi šlo dobře. Člověk má rád nové a štítí se starého. Naši předci říkali, že staří lidé jsou k ničemu. Tomu nevěřím. Mělo by to být tak, čím starší lidé tím užitečnější. Nepřipadalo mi, že je mi přes sto let. Domnívám se, že je mi pouze více než padesát let."

Lidé se přirovnají kalifrafii a malířství k Qigong, tedy dechovému cvičení. Toto přírovnání je zcela správné. První věc starého pana Yan po každé snídani je práce s malířským perem. To se stalo jeho zvykem a v životě se toho nikdy nevzdal. Pan Yan řekl, že malířský mistr Qi Baishi zemřel v 95 letech, známý malíř Liu Haisu v 99 letech. Známe nemálo malířů, kteří přežili sto let. Jejich dlouhý život byl těsně spjat se cvičením malířství a kalifrafie. Když člověk maluje či píše kaligrafii, musí soustředit svou pozornost a jeho dech, tedy vydech a vdech musí být stabilní. Malování a psání kaligrafie je výborným dechovým cvičením, tedy Qigong.

Starý pan Yan řekl, že kaligrafie a malířství jsou stejné jako lidský život. Při tvorbě kaligrafie a malby člověk pohybuje, ale na druhé straně musí být klidný. Takový je nejideálnější stav, o který se usilovala věda o prostředích na uchování zdraví ve starobylé Číně. Půvab umění se právě spočívá v tom, že automaticky a přírozemě přivede člověka do takového klidu, že se nevšímá sebe i okolního světa. Umělecká praxe se odpovídá zásadě prostředků na uchování zdraví. Kromě toho při kaligrafii a malování musí člověk mít správnou tělesnou pozici, to znamená, že hlavu drží uprostřed, obě ramena mají být rovná, předloktí a zápěstí musí být visuté. Sílu celého těla je třeba soustředit do paže, držící štětec. Taková tělesná pozice se velmi podobá jako při cvičení Qigongu. Proto starý pan Yan nazývá kaligrafii a malířství „přírozeným cvičením Qigongu bez jeho formy".

Pan Yan se ve svém mládí zranil při dopravní nehodě. Tehdy žil ve bídě a neměl peníze na léčení do nemocnice. Nezbylo mu nic jiného než jen ležel doma na posteli. Ochrnul na nohy. Jeho manželka je učitelka biologie, má jisté znalosti čínské mediciny, našla různé lidové recepty pro něj, dělala mu tepelné léčení i masáž, což však nepřineslo ideální výsledek. V této době jeho manželka nemyslela nic jiného než léčbu noh svého manžele, ale pan Yan nepřestal malovat. Manželka vyvíjela poslední pokus, začala dělat u něho akumpunkturu. Tato metoda fungovala, ale pomaly. Po osmileté vytrvalé akumponktuře pan Yan zázračně stál z postele nemocného.