Lin Xin, redaktorka z turistického časopisu Global Travel prohlásila, že když poprvé začala pracovat, nebyl jejím největším problémem pracovní tlak, ale způsob, jak uspořádat vztahy s kolegy a s šéfem. Měla strach, že kdyby byla v příliš úzkém vztahu s šéfredaktorem, který nejvíce dohlížel na její schopnosti, spolupracovníci by se jí stranili. Jako nováček pociťovala, že jí ostatní v redakci jen velmi málo pomáhají.

„Vztahy mezi mnou a mými kolegy jsou odměřené a chladné, protože mají tendenci považovat mě za potenciálního konkurenta," říká Lan. „V důsledku toho někdy obětuju trochu pracovního času v zájmu toho, abych se jim přiblížila a uvolnila ono napětí. Pokud to tak bude pokračovat, budu vážně chtít odejít."

„Nově příchozí pracovníci jsou na rozdíl od kolegů čerství, do práce vkládají velká očekávání, domnívají se, že budou moci naplno rozvinout svou tvořivost," říká Song Guoping, psychiatr pracující v Čínské akademii věd. „Ale po krátkém čase, když zjistí, že jsou jen nevýznamným kolečkem v celé společnosti, začnou svou práci považovat za bezcennou a zbytečnou a proto ve svém nasazení poleví a často svou práci změní."

Podle statistik a analýz prováděných v roce 2005 Psychologickým ústavem Čínské akademie věd (CAS), je pod největším tlakem skupina lidí ve věku mezi dvaceti a třiceti lety. Výzkumník CAS pan Chen Long prohlásil, že výsledky těchto analýz se liší od toho, co si psychologové až dosud mysleli, a sice že tlak na osoby narůstá současně s narůstajícím věkem. Dodává k tomu, že mladí lidé jsou ihned po absolvování vysoké školy vrženi do stresujícího konkurenčního prostředí, sotvaže zakotví v nějaké práci, tlak pokračuje i zde, následují problémy se sňatkem a rodinou, stejně tak jako ostatní lidé zažívají stres plynoucí z mezilidských vztahů. Číňané ve věku něco přes dvacet let navíc moc neumějí řešit situace běžného života, protože jim chybějí společenské zkušenosti.

Tlak na ženy

Liu Fei po svém absolutoriu vysoké školy pracovala v oddělení lidských zdrojů u jisté společnosti, po osmi letech se propracovala na místo šéfa oddělení. Ve svém volné čase si rozšířila kvalifikaci v oblasti menedžmentu lidských zdrojů o postgraduální studium a v očích svých kolegů a přátel je úspěšnou ženou. Liu se vlastními silami propracovala do situace, kdy by mohla nastoupit u lepší společnosti. Ale v osmadvaceti letech se vdala a nyní je čas na to, aby přivedla na svět dítě.

„Já i můj manžel milujeme děti. Chci se stát matkou a myslím, že to to naplní můj život ženy. Ženy v mém věku nemohou oddalovat čas, kdy chtějí mít dítě," říká.

„Ale já se nechci vzdát své velmi slibné kariéry, protože jsem celé ty roky velmi tvrdě pracovala. Uvažuju, že poté, co se dítě narodí, svou současnou společnost opustím, ale mám strach, že ta příležitost zmizí a už se nikdy neobjeví. Je to rozhodování, ze kterého bolí hlava."