Byla to její druhá cesta, při které sleduje stopy svého otce. V roce 1995 získala Zhang Qiyue funkci politického rady čínské delegace akreditované v OSN. Tuto funkci zastával také její otec počátkem sedmdesátých let minulého století. A v osmdesátých letech její otec rovněž pracoval jako čínský velvyslanec v Belgii. Podle slov dobře informované osoby to není zvláště personální uspořádání, nýbrž „historická náhoda".

V diplomatické profesionální kariéře je tato funkce její první velvyslaneckou funkcí. Předtím pracovala šest let jako mluvčí čínského ministerstva zahraničí a jako zástupkyně vedoucího tiskového odboru na jmenovaném ministerstvu.

Během uplynulých šesti let, jež předcházely roku 2005, každé úterý a čtvrtek ve čtrnáct hodin čtyřicet pět minut paní Zhang Qiyue vždy začínala v síni tiskové konference ministerstva zahraničí řídit tiskovou konferenci a odpovídat na dotazy více než sta čínských i zahraničních zpravodajů. Byla v pořadí třetí ženou ve funkci mluvčího ministerstva zahraničí Čínské lidové republiky. Na konci ledna 1999 poprvé vystoupila před veřejností. Vypadala důstojně, vážně, opatrně a moudře. Nedlouho poté byla zahraničními tiskovými agenturami nazvána „pekingskou krasavicí".

9. prosince 2004 paní Zhang Qiyue odpověděla na poslední otázku novináře, dodala, že pokud už nejsou další otázky, chtěla by říci poslední větu. Zpravodajové se už chystali k odchodu, ale tato věta znovu upoutala jejich pozornost k paní mluvčí. Zhang Qiyue jemným hlasem oznámila své osobní sdělení: „Tato tisková konference byla poslední konferencí, kterou jsem řídila. Chtěla bych využít této příležitosti a poděkovat všem přítomným za podporu čínských zahraničních věcí a mé práce." Jakýsi zpravodaj se hned zeptal: „A kde budete pracovat?" Paní Zhang Qiyue odpověděla: „Tato otázka už není v rámci naší tiskové konference. Sdělím vám to později."

Paní Zhang Qiyue jednou otevřela mediím své srdce a řekla: „Ve skutečnosti jsem obyčejná žena, v životě nedovedu příliš mluvit, nerada vystupuji na veřejnosti. Osud mi přesto uložil tuto práci, a tak ji musím dobře zvládnout a tuto roli dělat úspěšně. Považuji každé vystoupení na tiskové konferenci za novou výzvu, na kterou se musím důsledně připravit a jíž bych ráda správně čelila."

Jako tisková mluvčí nosila paní Zhang zpočátku dlouhé vlasy, které jí sahaly až po ramena, později krátké vlasy a nakonec středně dlouhé vlasy. Její účesy připravovali kadeřníci z kadeřnictví ministerstva zahraničí. Změny učesů podnítili její přítelkyně a přátelé, nikoliv tedy speciální poradce pro imidž. Paní Zhang nechodila do salónu krásy, protože se tam člověk „příliš trápí". Do velkého obchodního domu jako je „Pakson" chodí nukupova jen zřídka, protože je tam, jak říká, příliš „draho". Jako mluvčí ministerstva zahraničí neměla k dispozici úřední automobil, koupila si malé auto, aby mohla vozit domů svého syna, který studuje ve třetím ročníku vyšší střední školy.

Paní Zhang vyvíjí největší úsilí o to, aby udržela rovnováhu mezi prací a rodinou. S politováním řekla: „Žila jsem s otcem krátkých šest sedm let, když sečtu dohromady všechny drobné okamžiky. Několik let před jeho smrtí jsme bydleli společně, potom jsem odjela pracovat do zahraničí. Až do roku 1998, kdy mi otec zemřel, jsem ho neměmal možnost vidět. Tím jsem se dlouhý čas trápila." V současnosti jde ve stopách svého otce a pracuje jako čínská velvyslankyně v Belgii, což vnímá jako pěknou památku na svého otce.