Ve snaze udržet sedm let starý systém "zlatých týdnů" zodpovědná místa nereagovala adekvátním způsobem na kritiku čínské veřejnosti o hektických tlačenicích a přecpanosti během Jarních svátků.

Je to asi zvláště nežádoucí v době, kdy si země vzala za cíl zvyšovat domácí spotřebu jako nový zdroj udržitelného ekonomického růstu. Zdá se, že systém tzv. zlatých týdnů nefunguje jak by měl – nestimulují výdaje.

Od doby, kdy čínská vláda koncem 90. let minulého století zavedla system svátků, země je svědkem stale většího tlaku na jeden krátkodobý spořebitelský boom za druhým. V Číně máme celkem tři jednotýdenní svátky – Lunární Nový rok, 1. máje a 1. října na Národní den – které se stávají kritickým obdobím prodeje pro domácí maloobchodníky.

Na konci každého "zlatého týdne" představitelé resortu turismu vždycky hrdě hlásí své zisky z turistických lokalit, hotelů a sektoru přepravy.

Současně to byla odvážná a kreativní myšlenka zavést dlouhé svátky a poskytnout veřejnosti čas k tomu, aby mohla utratit své peníze v době, když je národní ekonomika pronásledována deflačním tlakem.

Ale s tím, jak se v posledních letech spolu s ekonomickým rozvojem mění i spotřebitelská struktura a chování spotřebitelů, pozitivní přínos takových svátků, které mají stimulovat spotřebitelský boom je stale méně zjevný, píše China Daily.

Bezpříkladná propagace spotřebitelského kreditu se promítá do skutečnosti, že stále více čínských domácností může do seznamu svých nesplněných přání zařadit koupě bytu nebo automobilu. Ale žádné statistiky neindikují, že prodej nemovitostí nebo automobilů se přesouvá právě do období tzv. zlatých týdnů. Velké výdaje spíše závisí od finančních možností a preferencí spotřebitele než od svátků.

Pokud jde o "zlaté týdny" jejich vážnějším problémem je, že pro spotřebitelé se stává doslovně utrpením utrácet během nich své peníze v beznadějně přelidněných obchodech a nákupních centrech.

Nepochybně mnohem těžší to má těch 10 milionů Číňanů, kteří se snaží cestovat v přeplněných vlacích před a po Jarních svátcích.

Skutečnost, že Čína je zemí s největší populaci na světě, která je v zásadě pokud jde o přepravu závislá na železniční dopravě, je velmi nepravděpodobné, že uspokojivé řešení se najde za krátkou dobu. Ti, kteří rozhodují, by měli dát hlavy dohromady a v maximální míře vyslyšet hlas lidu a udělat něco se stále omezenou kapacitou čínských železnic.

To však nijak nebrání pokusům zlepšit něco v současném systému svátků.

Stále víe hlasů volá po placené roční dovolené. Když zaměstnanci budou mít právo vzít dovolenou kdykoliv v průběhu roku, mohou si vybrat, kdy si ji vyberou, což je může inspirovat k tomu, že sáhnou daleko hlouběji do svých peněženek.