Profesor Liu, bývalý předseda Výzkumnéno institutu pro státní zaměstnance při čínské Renmin univerzitě, poukazuje na to, že šaty ovlivňují způsob vystupování i chování. Když jsou lidé například oblečeni oficiálně, budou se snažit chovat způsobem odpovídajícím oné příležitosti, nebudou se nevhodně rozvalovat či ležérně pohybovat, prohlašuje.

Říká se, že i barva oblečení má svůj vliv. Liu vysvětluje, že se doporučují tmavé barvy, protože panuje přesvědčení, že působí klidněji a s větší decentností. Naopak světlé barvy působí dojmem netrpělivosti a snadného vzrušení. V důsledku toho se také tmavší barvy pokládají za vhodnější pro oficiální oblek.

Tento profesor vyjádřil velké uspokojení nad kampaní soustředěnou na profesionální etiketu, kterou vede distrikt Haidian. Tato kampaň zakazuje dlouhé vlasy, krátká dámská trička a nošení sandálů. Podle mezinárodního standardu se krátká trička hodí na pláž, nejsou vhodná pro pro věcné kancelářské prostředí. Tenká ramínka lehkých triček se hodí pro trávení volného času, nikoliv do práce. Stejné je to s minisukněmi, které mohou působit v pracovním prostředí rušivě.

Vnější zjev a jednání

Všichni však nejsou přesvědčeni, že je nutné oblékat státní zaměstnance přesně stanoveným způsobem.

Liu Xutao, profesor z Národní školy pro administrativu, například s těmito nařízeními nesouhlasí. „Jestliže tato pravidla státním zaměstancům vnutíte, budete se k nim chovat jako ke studentům, nikoliv jako k dospělým lidem", argumentuje.

Dodává k tomu, že způsob oblékání státních zaměstnanců v průběhu jejich pracovní doby, prozrazuje jejich identitu coby identitu lidí, pracujících ve službách své země. Ale šaty tvoří jenom formální stránku, vnější rys a nejsou vždycky ve shodě s tím, co se skrývá uvnitř.

Pokud se formální podoba zevnějšku neshoduje se způsobem chování dané osoby, je to chyba. Pokud je chování špatné, formální oblečení ztrácí smysl.

Liu navrhuje dva způsoby, které povedou ke zvýšení kvality zaměstnanců. Jeden spočívá ve zlepšení jejich vnitřních kvalit, takže poté musí sami věnovat pozornost svému oblékání a etiketě. Druhá pak spočívá ve snaze ovlivnit chování cestou nařízení, která také vlivňují vnitřní kvality jedince.

Liu Ruipu, který obdivuje kampaň distriktu Haidian, připouští, že přísná nařízení jsou tím posledním, co by si přál zavést.

„Nejsou to nařízení a pokuty, ale veřejné mínění a morálka, které napomáhají upravit správný způsob oblékání," říká. „Otázka, co si vezmu na sebe, je věcí osobní vůle dotyčného a veřejné mínění a morálka mohou napomoci k tomu, aby si člověk položil otázku: Jsem oblečen odpovídajícím způsobem?"

Je však konec konců jisté, že dobrý státní úředník nebude posuzován pouze podle svého oblečení, ale podle své pečlivosti a pracovní bezúhonosti.