Stará paní Bao Qian, z města Hang Zhou v jihočínské provincii Ze Jiangu, je velmi moderní dáma. Letos je jí už 73 let. Po šedesátce se naučila řídit auto, mluvit anglicky a používat počítač. Její staroba je pestrobarevná. V dnešním pořadu bych Vás chtěla seznámit s příběhem této módení babičky.

Blízko známého a proslaveného Zapadního jezera v Hangzhou je sídliště Deng Xing-xiang. Tam bydlí paní Bao Qian. Postava této staré ženy je docela mladistvá. Její mluvený projev je měkký a kultivovaný a vypadá mladší než ve skutečnosti je.

Hang Zhou je velmi známým turistickým městem. Pro zdejší specifickou lidovou řemeslnou produkci a krásnou přírodní scenérii máme v Číne pro Hangzhou rčení „na nebi je ráj a na zemi je Hang Zhou". Jako obyvatelka Hangzhou se paní Bao Qian cítí velmi šťastná. Řekla:

„Každý den máme příležitost kontaktu s krásou Hang Zhou. Mnoho cizinců a lidí z ostatních částí Číny, kteří do Hangzhou přijíždějí často říkají, jak jsou obyvatelé města Hang Zhou velmi šťastní. Často se same sebe ptám, jestli mám ráda Hang Zhou? Samozřejmě, že ho mám ráda. Ale domnívám se, že bych měla přispět svým dílem k rozvoji tohoto města."

Bao Qian, která se před odchodem důchodu zabývala literární tvorbou v uměleckém muzeu si myslí, že kromě Zapadního jezera, hedvábí a čaje Long Jing, kterými se Hangzhou proslavil, jsou zde i další místa, která lákají k návštěvám i oddechu. Bao Qian se rozhodla, že každý den navštíví nějakou scenerii nebo rodinu a zážitky si zaznamená do svého deníku. Její deník má název „365 dní v Hang Zhou". Má více než 300 tisíc slov, je na internetu a má vyoskou návštěvnost. Bao Qian doufá, že prostřednictvím jejího deníku se lidé můžou obeznámit s dalšími zajímavými místy v Hang Zhou.

Paní Bao Qian ráda píše a tak se před 13 roky jako 60letá začala učit pracovat s počítačem. To byla doba, kdy počítač postupně začal vstupovat do života čínských obyvatel. A paní Bao Qian se také chtěla naučit používat tento moderní komunikační prostředek. Po usilovném studiu si osvojila některé aplikované techniky počítače. Bao Qian se domnívá, že počítač přinesl její literární tvorbě více pohodlí. Když počítač zvládla sama, otevřela pak na sídlišti bezplatný kurs a učila jiné. Řekla:

„Sídliště, to je velké místo pro výměnu. Mnoho lidí má potřebu naučit se používat počítač. Jsem ochotna těmto lidem posloužit. Za tři roky paní Bao Qian otevřela celkem 5 kursů. Nejstaršímu studentu je 78 let, nejmladšímu je 20 let. Tyto kursy jsou velmi oblíbené."