Je všem známo, hlavní část populace Tibetské autonomní oblasti zřejmě představují Tibeťané, zároveň však tady žijí i příslušníci z hlavní čínské národnosti Han. Proč tito Hanové přijeli do Tibetu? Co tady dělají? Je to snad pravda, že ústřední vláda v rozsáhlém měřítku stěhuje Hany z vnitrozemí Číny do Tibetu, jak hlasal Dalajláma a jeho stoupenci? O tom jsme dřív zveřejnili první část našeho příspěvku. Teď budeme pokračovat v tomto tématu.

V letech 1959 až 1965 zase do Tibetu přijelo mnoho stranických, administrativních funkcionářů a techniků. Mezi nimi byl také pan Huang Dao-fu, který přijel z provincie Si Chuan, sousedící s Tibetem.

Do Tibetu přijel v roce 1959, kdy Dalajláma za pomoci rozkolnických sil z vyšší vrstvy Tibetu emigroval do zahraničí. Tehdy ústřední vláda začala v Tibetu demokratickou reformu a zlikvidovala tisíceleté nevolnictví v této oblasti. Tibetskou šlechtu, která představovala jenom 5% populace, zbavila privilegií a nevolníkům, kteří představovali 95% tibetské populace, dala právo být lidma a rozdala jim půdu, domky a dobytek. V této době bylo v Tibetu značně zaostalá hospodářská, vzdělávací a zdravotnická situace ve srovnání s ostatními provinciemi. Pro plynulý proces demokratické reformy a urychlení tibetského rozvoje ústřední vláda vyslala do této oblasti kádry a odborníky, mezi nimiž byli hlavně příslušníci národnosti Han, ale zároveň i příslušníci jiných národností. 30letý pan Huang Dao-fu přijel do Tibetu jako učitel. O déle než 40leté práci v Tibetu 71letý pan Huang říká:

„Ode dne, kdy jsem v roce 1959 přijel do Tibetu pracovat, považují Tibet za svůj druhý domov. Miluji Tibet a jsem odhodlán se mu věnovat."

Uvedl, že na začátku svého pobytu v Tibetu tady byl velmi špatný stav školství, bylo málo škol a vysoký podíl negramotných obyvatel. Žije tady už více než 40 let a nikdy se nevrátil do vnitrozemí. Pracoval ve městech, městečkách i na vesnicích a usiloval o rozvoj tibetského školství. Dnes jsou jeho žáci rozptýlení v různých ekonomických odvětvích a oblastech Tibetu. Šel do pense, ale zůstal tady.

Pokud jde o životní podmínky v Tibetu, pan Huang řekl, že ve srovnání s vnitrozemím Tibet byl mnohem zaostalejší. Mnoho kolegů, kteří přijeli do Tibetu pracovat spolu s ním, se postupně vrátilo do jiných provincií. Jen málokdo si v Tibetu zvykne a zůstává. Uvedl, že jako příslušník národnosti Han už byl přijat tibetskými krajany, kteří ho nazývají učitelem. Cítí z toho respekt, porozumění a dík.

Jak vlastně úlohu těchto přistěhovaných Hanů hodnotí Tibeťané? Vysoko postavený úředník vlády Tibetské autonomní oblasti, zodpovědný za kádrové záležitosti, pan Basang Dunzhu řekl:

„Jak je všeobecně známo, v počátečním období mírového osvobození se Tibet nacházel ve stavu feudálního nevolnictví a přírodního hospodářství, které záležilo na podnebí. Bylo by těžké, kdyby Tibeťané při rozvoji svého hospodářství spoléhali jenom na vlastní síly, tím těžší by pro ně byla budování vysoko moderního socialismu. Hanové, zejména hanské kádry vyslaní vládou, sem přijeli pro budování nového Tibetu. Dnešní pokrok Tibetu je neoddělitelný od jejich mnohaletého úsilí."