J.H.Tuto nepříliš dobře reprodukovanou hudbu jsem natočil na nádvoří chrámu Bílých oblaků během letošních čínských Jarních svátků.

Čína a její obyvatelé si uchovali velkou spoustu tradičních svátků, jejichž historie je velmi dávná a dlouhá, takže zpravidla ji dnes už nikdo z běžných Číňanů nezná. Málokdo z těch, kterých se zeptáte, vám dokáže odpovědět na otázku, jaký je původ například Jarních svátků. Obecně se soudí, že jejich historie sahá do doby vzdálené 4 tisíce let a souvisí s ročním obdobím, kdy lidé přinášeli oběti svým zemřelým předkům a současně se připravovali na příchod jara. Zato každý v Číně vám ochotně vysvětlí, co se v průběhu těchto nejvýznamnějších svátků podává k jídlu. Číňané na severu tradičně pojídají tak zvané tiaodzi, neboli taštičky plněné masovou náplní. Obyvatelé jižních částí Číny pak jedí při této příležitosti sladký puding z lepkavé rýže, kterému se říká niangao.

Jídlo a tradiční pokrmy jako by se postupně stávaly tím nejsilnějším poutem, které tradici dávných svátků udržuje. Každá z těchto oslav je sice v první řadě příležitostí k tomu, aby se znovu, často po dlouhé době, setkaly rodiny, jejichž členové jsou mnohdy rozptýleni do velkých vzdáleností – ovšem každý z těchto svátků je také vítanou možsnotí rozpoutat bohaté kulinářské hody. A ke každému z nich se váže jiný tradiční pokrm.

Tak zvaný festival lampiónů, který uzavírá Jarní svátky, se v čínštině nazývá Yuanxiao Festival. A to proto, že lidé během onoho dne jedí tak zvané yaunxiao, neboli sladké plněné knedlíčky z lepkavé rýže.

S jídlem do jisté míry souvisí i další velmi dávný čínský svátek Festival dračích člunů neboli Duanwu Festival.

Tato slavnost se může chlubit historií delší nežli 2 tisíce let a připadá na pátý den pátého lunárního měsíce, tedy přibližně na měsíc červen. Během tohoto svátku se pořádají závody bohatě zdobených člunů. Podle tradice tyto závody souvisejí s dávným příběhem. Posádky podobných člunů se kdysi pokoušely zachránit slavného básníka Qu Yuana, který žil v letech 340-277 před naším letopočtem. Lidé dodnes při té příležitosti házejí do vody tak zvané zongzi (bambusové listy naplněné vařenou rýží), což má způsobit to, že se ryby nasytí rýží a hrdinného básníka nesežerou. Tento zvyk se později lehce proměnil a tak dnes tyto zongzi během svátku dračích člunů pojídají v hojné míře lidé sami.

Číňané, anebo přesněji řečeno ti z nich, kteří se zamýšlejí nad hodnotami minulosti, nad významem tradic a vlastní historie, si postupně začínají uvědomovat, že lecos z původního obsahu tradičních svátků se vytrácí. Kulturní a duchovní rozměr tisíciletých tradic postupně slábne a do atmosféry oslav stále silněji proniká duch komerce, vnější okázalosti, a neváhám říct i značného obžerství. Mladé generace Číňanů pak v obecně panující touze přiblížit se vzoru západních zemí stále častěji slaví svátky, které sem pronikají odjinud a o jejichž původu už vůbec nikdo nemá bližší představu. A tak se v Číně už dnes slaví velmi okázale Vánoce, které však s jejich původní křesťanskou tradicí nemají nic společného.

Čína už léta hlásá jako jedno z dominantních hesel, že se otevírá světu. Je to pravda, ale vás občas napadne, že se tím začíná trochu uzavírat sama před sebou.

Není to však tak beznadějné, jak by se z mých předchozích slov mohlo zdát. Před několika lety byly v Pekingu obnoveny, dříve zrušené, tradiční chrámové trhy. Jeden z nich se koná v době Jarních svátků v půvabném Chrámu Bílého oblaku, což je dnes jediný zachovaný taoistický chrám v Pekingu. Znovu se zde po letech objevili vypravěči starých příběhů a pohádek, kteří rytmicky recitují dávné legendy za doprovodu klapajících chrastítek. V jedné ze svatyní tohoto chrámového komplexu z 8. století, sedí mnich v šedém obleku a s  nezbytným copem na zádech. Před ním na stole stojí vysoká měděná váza. Když přistoupíte a do vázy vhodíte peníz, můžete při tom v duchu vyslovit nějaké přání. Mnich dřevěnou paličkou v tu chvíli bouchne na okraj nádoby a ta se rozezní jako gong. Tím jakoby stvrdí naději na to, že se vaše přání vyplní. Onen zvuk jsem pro vás natočil. Prozradím vám, že zazněl poté, kdy jsem do vázy vhodil jeden juan. Přání, které jsem si při tom pomyslel, však už neprozradím.

Pořad Čínské zajímavosti – tentokrát z Chámu bílého oblaku – připravil Jiří.