(Lii Haibo)

Historie se opakuje, jak říká přísloví. Před deseti lety jsme zažili příval reklam na nejrůznější medikamenty, které se daly snadno nalézt na sloupech, zdech a na kmenech stromů po celé zemi. Tyto nelegální reklamy prohlašovaly, že poskytují léčbu sexuálních disfunkcí a vererických chorob. Těch plakátů bylo tolik, že někteří lidé žertovali, sexuální disfunkce jsou zřejmě nejhorším zdravotním problémem Číňanů. Stížnosti se množily. Kritické hlasy nabývaly na síle. Tyto reklamy jsou zhoubné a musí být odtraněny, tvrdily noviny. Brzy celou zemi zasáhla kampaň, která měla za cíl vymýtit tyto ilegální zdravotnické reklamy. A byla v zásadě úspěšná.

Tyto léčitelské reklamy představovaly nesnesitelné zaneřádění, proto se o nich mluvilo jako o otravné záležitosti. Stejně tak není ovšem pravděpodné, že by samolepky v dohledné době zminezly. Protože Číňané jsou skromní a trpěliví lidé, obecně nevyvinou akci proti něčemu, co se jim nelíbí, dokud jejich trpělivost není napnuta za únosnou mez. Cizinci, zejména ti, co do města právě přišli, se často domnívají, že pekingští obyvatelé by toho ve prospěch zkrášlení jejich města mohli dělat víc, pokud by byli více idealističtí a méně tolerantní k takovým nekuluturním jevům a fenoménum, jakými jsou graffiti.

Ano, zaneřádění prostoru vlivem graffíty je univerzální a proto jde o vandalismus. V Číně existuje znepokojující záliba ve vandalismu, která má svůj výsledkem v tom, čemu se říká „záchodová literatura" a „pokleslé malůvky". To první označuje nápisy a kresby napsané nebo vyryté na veřejných záchodcích, obvykle s pornografickým obsahem. To druhé, tedy plošné kresby zvané graffiti, se obvykle ve školních třídách. Obě formy začaly existovat přpedtím, nežli jsem nastoupil do školy a jak se zdá, ještě dlouho existovat budou. A nežli začnou v Číně graffiti upadat, jejich západní protějšky už země svého původu opustí a jejich popularity zaslábne.

Není to tak dávno, co jsem viděl jakousi parodii na New Yorské graffity na plotu, který obklopoval obrovské staveniště nové výškové budovy v Pekingu. Připomnělo mi to graffiti, které hyzdí vlaky podzemní dráhy v New Yorku. Kdo tvrdí, že Peking je méně internacionální a má méně spontánnosti? To, co bylo namalováno na onom plotě poskytovalo přesvědčivý důkaz, že toto město začíná být světové. Obyvatelé a návštěvníci jistě budou souhlasit s tím, že Peking je obdařen stejným repertoárem všeho, co by světová metropole měla mít – od graffiti po dopravní zácpy, od ječících policejních aut po betonové lesy, od obrovských bilbórdů po vlající staré noviny a ve větru poletující plastickové sáčky.