V závěru předchozí části jsem byli svědky bitky na palubě korejské lodi, při které nešťastnou náhodou zahynula dívka Ju-su. Ťiao taj přikryl její tělo bílými šaty. Barva smutku, pomyslel si. S očima upřenými na její pokojnou tvár řekl tiše příteli:

„Oddanost...Neznám nádhernější cit, Ma Žungu!"

„Skvělá myšlenka"! ozvalo se za jejich zády suše.

Ťiao taj a Ma Žung se bleskově otočil. Zvenčí nahlížel okénkem do kajuty Po Kaj, lokty opřený o parapet.

„Vznešená nebesa!" zvolal Ma Žung. „Na vás jsem dočista zapomněl!"

„To od vás není pěkné! Uchýlil jsem se ke zbrani slabých.Utekl jsem. Zapadl jsem do úzké chodbičky, která vede kolem lodi."

„Pojďte dovnitř!" broukl ma Žung. „Můžete pomoc ovázat mi ruku!"

„Krvácíš jako čuník o zabíjačce," řekl Ťiao Taj účastně. Sebral rychle dívčinu bílou šerpu a začal Ma Žungovi obvazovat paži. „Co se vlastně stalo?" zeptal se.

„Najednou mě jeden z těch psů popad zezadu," začal své líčení Ma Žung. „Chtěl jsem se předklonit a hodit si ho přes hlavu, ale vtom mě druhej kop do žaludku a vytáhl nůž. Myslel jsem, že už je po mně veta, když tu najednou ten chlap, co mě držel zezadu, pustil. Na poslední chvíli se mi podařilo uhnout, takže se mi ten nůž, který mi ten vpředu mířil na srdce, zabodl do levé paže. Chlapa jsem vzal kolenem do slabin a jednu jsem mu ubalil akorát pod bradu, až se zvrátil dozadu a proletěl zábradlím. Ten člověk za mnou si to nejspíš rozmyslel a skočil přes palubu. Slyšel jsem, jak to žbluňklo. Jenomže to už se na mě vrh ten třetí lotras. Chlap to byl statnej a mně nebyla levá ruka k ničemu. Přišel jsi zrovna včas, bratře!"

„Tohle zastaví krvácení," řekl Ťiao Taj, když svazoval konce šerpy Ma Žungovi za krkem. „Nech tu ruku takhle na pásce!"

Ma Žung sykl bolestí, když Ťiao Taj obvaz pevně utáhl. Pak ho napadlo: „Kde je ten zatracenej poeta?"

„Pojďme na palubu," navrhl Ťiao Taj. „Možná že tam do sebe leje jeden džbán za druhým.

Ale když přišli nahoru, byla paluba prázdná. Volali Po Kaje, ale jediným zvukem, který přerušoval ticho, bylo vzdálené šplouchání vesel v mlze.

Ma Žung strašlivě zaklel a běžel na záď. Malá loďka byla pryč.

„Ten zrádce! Ten lotr!" volal Ťiao Taj. „Byl s nima spřaženej!" Ťiao Taj se kousal do rtů. Sykl jenom:

„Až se nám mizera prolhanej, dostane do ruky, vlastnoručně mu zakroutím tím vyzáblým krkem!"

Ma Žung se snažil zorientovat se v mlze, která je obklopovala.

„Jestli ho dostaneme, bratře!" řekl zvolna. „Myslím, že nás řeka zanesla pěkný kus po proudu. Ten má pořádnej náskok! A nám bude chvíli trvat, než dopravíme tenhle člun do přístavu."

(předěl)

Soudce uvažuje nahlas o dvou vražedných pokusech. Před soudem se objeví neznámá žena

(předěl)

Než se Ma Žung a Ťiao Taj dostali k soudu, byla už téměř půlnoc. Připoutali korejský člun pod Duhovým mostem a řekli strážným u východní brány, ať tam postaví několik mužů a dohlédnou, aby se s ničím nehýbalo.

Soudce Ti byl pořád ještě zavřený v pracovně se seržantem Chungem. Zvedl hlavu a užasle hleděl na potlučenou, bitkou poznamemanou dvojici. Když mu ale Ma Žung vypověděl, co zažili, změnil se jeho údiv ve veliký hněv. Jak Ma Žung skončil, vyskočil a začal přecházet po místnosti s rukama za zády.

„To je neuvěřitelné!" vybuchl náhle. „Právě teď vražedný útok na dva důstojníky mého soudu! Vzápětí poté, co se pokusili vyřadit mne!"

Ma Žung a Ťiao taj se udiveně podívali po Chungovi. Stručně jim polohlasem řekl o uvolněném prkně na mostě přes strž. Nezmínil se však o tom, ze soudce varoval mrtvý náčelník. Věděl, že nadpřirozené síly jsou to jediné na světě, čeho se tahle podařená dvojice skutečně bojí.