(Francisco Little – názory cizince žijícího v Číně)

Bezdečně jsem uhnul, když se ozvaly první výbuchy a raději jsem zvolil dvojnásobně dlouhou cestu, abych se dostal na roh ulice, kde jsem spatřil pasáž, ve které jsem se mohl schovat. Zatímco jsem rychle utíkal a krčil se k zemi, dýchal jsem kouř spáleného střelného prachu a bylo mi naprosto jedno, že jsem se stal terčem smíchu ostatních kolemjdoucích. Jedno dítě se neudrželo a smálo se mi a ukazovalo na mě své matce, aby se také podívala na toho podivína.

„To nic, to je jenom ohňostroj k Novému roku, prosím, jen se nebojte," řekla mi jeho matka a udělala směrem ke mně gesto podobné tomu, které dělají dopravní strážníci.

No jistě, ohňostroj k Novému roku!

Po dvanácti letech relativního klidu se Jarní festival v Pekingu stal opět domovem nadšenců pro ohňostroje, kteří slavili příchod nového roku Psa tím, že rvali obyvatelům celého města ušní bubínky.

Městská vláda v Pekingu zrušila letos zákaz ohňostrojů a dovolila dvěma tisícům obchodů prodávat malé bečky střelného prachu. A agentura Xinhua News Agency oznámila, že místní úřady zorganizovaly pro místní obyvatele prodej 600 000 krabic ohňostrojů v ceně více než 100 miliónů juanů (12,5 milionů dolarů). To je spousta peněz, které byly vynaloženy pouze na to, aby se proměnily v dým a vyrobily spoustu hluku.

Exploze v hlavním městě začaly už dva týdny před Jarními svátky. V mém bytě poblíž Jianguomen jsem byl pravidelně už před půlnocí vzbuzen čímsi, co znělo jako praskání jakýchsi velkých bublin, po čemž následovaly exploze tak silné, že jsem si okamžitě pomyslel: „Bože, jsme pod palbou minometů!"

Tohle přece nemůžou být dělobuchy, pomyslel jsem si. Kdybych byl doma, v Jižní Africe, určitě by někdo zavolal policii, protože podobné zvuky se zpravidla ozývají, když se dostanou do sporu nějaké dva gangy a vyřizují si účty pomocí samopalů. Dobrá, dobrá, v Pekingu podobné gangy nejsou.

Ohňostroje jsou jistě zábavné, ale mohou být také hlučné a velmi, velmi nebezpečné. Jen se zeptejte těch stovek lidí v Pekingu, pro které odpalování ohňostrojů (ať už malých či velkých) skončilo v období let 1985 až 2005 poraněním očí. A zraněny byly především děti a to navzdory všemu varování, které je uvedeno na obalech a navzdory dohledu dospělých.

Podle zprávy agentury Xinhua bylo v období od 22. ledna to 12. února, v zájmu zajistění bezpečnosti, povoleno každé osobě, aby si koupila maximálně 30 kilogramů pyrotechniky. Každý, kdo kdy chodil nakupovat, jistě ví, jak těžký je nákup o váze 30 kilogramů! Je to jako byste nakoupili dostatek výbušnin pro to, abyste vyhodili do vzduchu most. Jak si někdo může představovat, že tímto omezením může zajistit něčí bezpečnost?

Hlavní argument, který pro vítězství v onom sporu přinesli tradicionalisté, je tvrzení, že jde o snahu uchovat podstatnou část tradiční čínské kultury. Čínský lunární nový rok a ohňostroje prostě patří k sobě, tvrdí. Jejich tradice sahá tisíce let zpět. Máme právo je používat, říkají. Už jsme ztratili spoustu ze svých tradic vinou západního vlivu, říkají.

Možná právě v tom je ta podstata.