Když probíhalo natáčení nového japonsko-čínského dokumentárního seriálu, který připravily společně CCTV (čínská státní televize) a NHK (japonská televizní společnost), v jeskyních u Dunhuangu v provincii Gansu, tak například čínský tým se věnoval mnohem více otázce ochrany vzácných fresek, zatímco japonský tým zajel natáčet na místní tržiště a ptal se na cenu zeleniny.

Příprava a realizace natáčení zabrala čínskému a japonskému týmu, které čítaly dohromady 350 lidí, dva roky a uskutečnily se na deseti místech podél Hedvábné stezky, jakými byli například Dunhuang a Loulan.

Podle slov Weie Dajuna, hlavního režiséra týmu CCTV, přesáhly celkové náklady projektu 30 miliónů juanů (3.7 miliónů dolarů). CCTV a NHK poskytla každá 10 miliónů juanů (1.2 miliónu dolarů), zbytek byl uhrazen z peněz reklamních sponzorských agentur.

Týdny předtím, nežli se dokument začal vysílat na CCTV, zprávy mnoha médií ho vychvalovali za to, že přináší pro Čínu nový standard ve způsobu přípravy dokumentů a to jak s ohledem na technické prostředky, tak co se koncepce týče. Po technické stránce je to tvrzení oprávněné.

Seriál kombinuje několik natáčecích metod, aby docílil ohromujícího realistického dojmu, v prostřizích se střídají letecké záběry se záběry z nízko letícího rogala, které zachycují ohromnou rozlohu pouště. Při filmování kulturních památek byly využity kamery špičkové kvality speciálně upravené pro tyto snímky.

Seriál přináší – tím, že využívá metod nejnovějšího digitálního záznamu a zobrazení historických dějů v hrané podobě – pohled na dávnou historii vzestupu a pádu starodávné cesty a na směs kulturních reliktů, které jsou v poušti pohřbeny.

Postava princezny Xiaohe byla znovu vytvořena krásnou mladou ženou, která kráčí obklopena polem zlátnoucího obilí.

Malý košík vyrobený z trávy, v němž jsou pšeničná zrna, byl nalezen poblíž mumie v hrobce, kde byla Xiaohe pohřbena. Archeogové jsou přesvědčeni, že lidé, kteří hrobku vytvořili, se určitě živili pěstováním obilí a chovem ovcí.

Jeskyně v Bezeliku v turpanské pánvi poblíž Xinjiangu vzkvétaly v době kolem 11. století, ale byly vyrabovány několika zahraničními týmy archeologů na začátku 20. století.

Skvělé fresky jsou nyní uchovávány jako vzácný poklad v mnoha muzeích po celém světě.

O dalších okolnostech natáčení ojedinělého dokumentu, stejně jako o jistých výhradách, které vůči němu odborníci a kritici vznesli, se dozvíme v dalším pokračování článku, který zveřejnil list China Daily.