„Ti špinaví psi nalíčili pasti šikovně," poznamenal Ťiao Taj a my se tak vracíme k líčení útoku, který předtím prožili na korejské lodi.

„Útok na nás byl taky chytře vymyšlený! Celý ten rozhovor v Zahradě devíti květů, to bylo vzorně nacvičené divadýlko"!

Soudce Ti je neposlouchal. Stál bez hnutí.

„Zlato tedy pašují!" řekl. „Fámy o zbraních šířili jenom tak, aby odvrátili mou pozornost. Ale proč by pašovali zlato do Koreje? Vždycky jsem si myslel, že v Koreji je zlata dost!"

Hněvivě poškubával bradou. Pak se zase posadil za stůl a pokračoval: „Dnes večer jsme s Chungem uvažovali, proč mě ti darebáci chtěli odstranit. Zřejmě se domnívali, že o nich vím víc, nežli toho vím doopravdy. Ale proč chtěli zavraždit vás? Přepadení na člunu bylo zřejmě dohodnuto poté, co jste odešli od stolu, kde jste seděli s Po Kajem a Kim Sangem. Snažte se rozpomenout, jestli jste při jídle řekli něco, co by jim zavdalo příčinu k poplachu."

Ma Žung svraštil čelo a ponořil se do hlubokých úvah. Ťiao taj si zamyšleně hladil knírek. Potom řekl:

„Kdepak, povídalo se jako obvykle, pár žertů... ale jinak –„ Žalostně zavrtěl hlavou.

„Já jsem vykládal, že jsme byli v tom opuštěným chrámu," vložil se do hovoru Ma Žung. „Protože jste při odpoledním zasedání veřejně prohlásil, že hodláte dát A Kuanga zatknout, myslel jsem, že se nic nestane, když jim řeknu, že jsme ho našli tam."

„Napadlo tam taky něco o těch starých berlách?" připomněl si Chung.

„Jo, to je pravda!" zvolal Ma Žung. „Kim Sang o nich zavtipkoval." Soudce udeřil pěstí do stolu.

„To musí být ono!" vykřikl. „Z jakéhosi důvodu jsou ty hole velice důležité."

Vytáhl z nrukávu vějíř a začal se energicky ovívat. Potom řekl Ma Žungovi a Ťiao Tajovi: „Poslyšte, vy dva, nemohli byste být trochu opatrnější, když máte v práci nějakého lotra? A Kuang nám před smrtí naštěstí řekl přesně to, co jsme potřebovali vědět. Ti korejští lodníci pravděpodobně jenom plnili Kim Sangovy příkazy, takže o ně taky nešlo. Ale kdybyste byli dostali Kim Sanga živého, měli bychom možná všechny problémy už vyřešené."

Ťiao taj se podrbal na hlavě.

„Jistě," uznal kajícně, „když tak o tom přemýšlím, bylo by to pěkný, kdybych byl dostal toho lumpa živýho. Ale když ono se to všechno semlelo tak rychle! Abych pravdu řekl, dřív než jsem si uvědomil, že to začalo, bylo po všem."

„Netrap se proto," usmál se soudce Ti. „Chtěl bych nemožné! Ale stejně je to škoda, že vás Po Kaj špehoval, když jste byli svědky Kim Sangovy smrti. Ten darebák teď přesně ví, co známe. Kdyby u toho nebyl, klepal by se strachy, jestli Kim Sang nevyzradil celé spiknutí. A vylekaný zločinec je schopný různých pošetilostí, kterými se prozradí sám."

„Neměli bysme vyslechnout rejdaře Kua a Ž´ na mučidlech?" zeptal se Ma Žung pln naděje. „Koneckonců, vždyť zabít Ťiao Taje a mě se pokoušeli jejich správcové"!

„Proti Kuovi ani proti Ž nemáme za nehet důkazů," namítl soudce Ti. „Víme jenom to, že v celém tom zločineckém plánu hrají důležitou úlohu Korejci. Což je ostatně logické, vzhledem k tomu, že pašují do Koreje zlato. Náčelník Wang neměl šťastnou ruku, když svěřil doklady zrovna korejskému děvčeti. Zřejmě ukázala balíček svému příteli Kim Sangovi a ten usvědčující dokumenty z lakové skříňky vyndal. Neodvážil se skříňku zničit, obával se totiž, že náčelník Wang nechal třeba ve svých papírech zprávu o balíčku, který děvčeti svěřil. Kdyby jej na požádání nepředložila, mohla by být zatčena jako podezřelá. Možná že právě z tohoto důvodu byly ze soudních archívů odcizeny soukromé papíry mrtvého. Zločinecká organizace je zřejmě velice rozvětvená. Pracují pro ně agenti i v našem císařském hlavním městě. Tak či onak mají zřejmě prsty také ve zmizení té ženy z Fanova hospodářství a musí být v nějakém spojení s tím nafoukaným bláznem doktorem Caem. Máme řadu nesouvislých faktů, ale chybí nám klíč, který by dal tomuto nesrozumitelnému vzorci dohadů a podezření nějaký smysl!"

Soudce Ti zhluboka vzdychl. Potom sezení ukončil.