Dnes vás vezmu na návštěvu do pekingského hospice Song Tang.

V současnosti je v Číně mnoho hospiců, tedy nemocnic pro těžce nemocné pacienty, kteří sem vlastně přicházejí umřít, které se v Číně nazývají nemocnice péče o život. Sledují cíl, aby pacienti ve zbývající době svého života zapomněli na bolest a smrt a relativně vesele přežili poslední dny svého života a důstojně odešli z tohoto světa.

Když náš redaktor vstoupil do areálu hospice Song Tang, nabyl dojmu, že je to park, nikoli zařízení, kam lidé chodí umírat. Viděl na dvoře pavilon, potůček, stromy a okrasné kameny. Desítky seniórů tam seděly pohromadě, někteří z nichž zpívali árie pekingské opery, na jiném místě zase cvičili. Byli to nevyléčitelně nemocní pacienti.

Nemocnice Song Tang byla založena asi před 20 lety. Má dvojí funkci, je to nemocnice a také dům důchodců. Poskytuje hospitalizovaným pacientům všestranné služby, jako např. léčbu, psychickou pomoc a 24hodinovou starostlivost. Je zde téměř sto nemocničních pokojů a přes sto lékařů a zdravotnického pesronálu. Nyní je v nemocnici více než 230 pacientů, převážně seniorů.

Ředitel nemocnice Li Wei se domnívá, že nemocnice typu péče o život je velmi užitečná. Říká:

„Děti mohou své staré nemocné podpořit svou láskou, ale umírající senióři potřebují mnohem víc. Je zřejmé, že děti většiny nevyléčitelně nemocných starých lidí nejsou zkušení lékaři a nemohou ve vztahu ke svým smrtelně nemocným blízkým přistupovat podle věděckých metod, ani být jejich odbornou psychickou podporou. Proto hodné děti neodmítá péči společnosti a berou v úvahu takovou instituci jako je naše."

V uplynulých letech bylo v hospicu Song Tang hospitalizováno více než 17 tisíc lidí. Jejich průměrný věk je 82 let, z nichž nejstaršímu bylo 109 let a nejmladšímu jenom 4 dny.

V každém nemocničním pokoji je speciální ošetřovatelka nebo ošetřovatel, který tam bydlí s nemocnými. Šéfka ošetřovatelek Li informuje:

„Naši ošetřovatelé vstávají každé ráno v 5 nebo 6 hodin, postarají se o osobní hygienu nemocných a nakrmí je. Potom pomáhají pacientům, kteří se mohou pohybovat, aby šli ven ke cvičení. Ostatní, kteří se nemohou pohybovat zdravotní personál polohuje každou hodinu a poskytuje jim masáž."

Je pozoruhodné, že dosud s touto nemocnicí navázalo dlouhodobé styky přes 200 vysokých škol a nevládních organizací. Jejich dobrovolníci často přicházejí do nemocničních pokojů s kulturním programem, baví se s pacienty a dělají domácnost pro ně.

V jednom pokoji se náš redaktor setkal s doborovolníky z Čínské masmediální univerzity. Pomáhali 91leté babičce Li, která onemocněla rakovinou. Babička říká:

„Jsem tady už dlouho. Nemocnice je jako moje rodina a já jsem příslušnicí velké rodiny Song Tang. Všichni se chovají ke mně dobře. Cítím se veselá."

Babička Li o tom řekla se smíchem. Vypadala jako ten, kdy hovoří se svými příbuznými. Ani v nejmenším u ní nebyl patrný smutek, jak by se mnohdy očekávalo u člověka, jehož dny jsou sečteny.