Vlivem zvláštních geografických a historických podmínek, až do 50. let minulého století nebyla v čínském Tibetu ani jedna škola v moderním slova smyslu. Tibetští rolníci a pastevci neměli zřejmě pojetí o tom, že dát svým dětem vzdělání.

Uplynulo více než 50 let. Jaký je vlastně nynější stav školství v Tibetu a pojetí vzdělávání u Tibeťanů?

Radostný a hezký zpěv se ozývá z jedné sály ve Lhase, nedaleko paláce Potala. Tibetští manželé Lunzhu Langjieovi tady pořádají slavnost, na kterou pozvali svých 300 přátel. Podávají se alkoholické nápoje, různé lahůdky a zpívají se písně. Hlavní postavou této rodinné slavnosti však nejsou tito manželé, nýbrž jejich 13letý syn Ciwang.

Malý Ciwang sedí na luxusní posteli. Hosté jeden za druhým přichází k němu a na krk mu pokládají bílou hedvábnou šálu, což je v Tibetu projevem úcty.

Manželka Lunzhu Langjie, paní Ciren Quzhen řekla, že oslavují to, že jejich syn byl po zkoušce přijat na Gymnázium pro tibetské studenty ve vnitrozemské provincii.

Uspořádání slavnostního aktu u příležitosti vstupu dítěte do vyšší školy je v posledních letech v Tibetu novým jevem. U některých rodin to dokonce trvá dva až tři dny. V některých případech u této příležitosti tibetskou rodinu v jeden den nauštíví kolem tisíc hostů. Vstup dětí do školy znamená pro Tibeťany svátek.

Paní Quzhen řekla, že v posledních letech se život Tibeťanů zlepšuje a jejich myšlení je otevřenější. Tibetské děti, které absolvovaly školu mimo tibetské autonomní oblasti, v nějaké z vnitrozemských provincií, jsou značně kvalifikované po různých stránkách, proto se Tibeťané domnívají, že mají poslat své děti ke studiu do vnitrozemí, aby se tam naučily něčemu novému.

Čínská vláda v některých vnitrozemských městech s lepšími podmínkami, jako je ústředně řízené město Peking a Čchung-čching, zřídila speciální školy a třídy pro tibetské děti. Tam studují tibetštinu, čínštinu, angličtinu a další jazyky.

Někteří Tibeťané to sice kritizují a označují za velké plýtvání, ale to opravdu odráží pozornost, kterou dnešní Tibeťané věnují vzdělávání svých dětí. Ovšem většina tibetských dětí studuje v Tibetu. Místopředseda výboru školství Tibetské autonomní oblasti Qunzeng informoval, že v uplynulých několika deseti letech rok co rok zvyšovala dotace do školství v Tibetu. Kromě toho ústřední vláda vypracovala pro Tibet řadu zvláštních směrnic, jako např. neplatná povinná školní docházka dětí rolníků a pastevců a stipendium pro některé z nich, kteří bydlí přímo ve školách. V současném Tibetu je více než 4000 různých škol.