J.H. Další část Čínských zajímavostí, které zasvětíme čínskému humoru, zahájím možná trochu provokativním konstatováním: mnoho lidí pocházejících z Evropy a jiných částí světa soudí, že Číňané nemají příliš smysl pro humor. K tomu musím ihned dodat, že něco takového tvrdí pouze ti, kteří buď nikdy nebyli v Číně, nebo se nikdy s žádným Číňanem nesetkali.

Čínské povaze je daná velká dávka hravosti a smyslu pro zábavu. Není to patrné pouze na ulicích, kde při teplém počasí můžete skoro na každém rohu vidět skupinky lidí, kteří hrají tu karty, tu čínské šachy, či domino a další stolní hry. Je to patrné i při setkáních a zejména ve chvílích pohody, které nastávají zpravidla u jídla. Číňané stolují rádi zpravidla dlouho a při jídle rádi vyprávějí, povídají. Mnoho z příběhů, které v tu chvíli zaznívají, mají svůj humorný podtext. Je pravda, že často je velmi jemný a pro cizince těžko postřehnutelný. Je to mnohdy otázka jazyka... protože čínština je obdařena schopností velmi obrazivého vyjádření, současně vyjádření velmi mnohoznačného.

Humor byl součástí i staré čísnké poezie. O tom jsme si říkali v minulách dílech zasvěcených čínskému humoru. Dnes si to doložíme na jedné velmi slavné básni. K jejímu úsměvnému vyznění v mnohém přispěl svým geniálním přebásněním Bohumil Mathesius, autor Zpěvů staré Číny.

(hudba)

(ukázka – ženský hlas) Na mě-li myslíš ještě jen trošinku,

vykasám sukýnku, přebrodím řeku Tsen

když na mě nemyslíš, už ani trošinku,

inu, jsou na světě jiní přec, blázínku!

J.H. K této půbavné básničce jen dodám, že byla obsažena ve velké sbírce básní Ši čing, kteřá shrnuje poezii z 12. až 7. století před Kristem.

Při další cestě za čísnkou úsměvou poezií přeskočíme několik století a dostaneme se do let 701 až 762 našeho věku, tehdy žil největší čínský básník Li po. V jeho verších také nalézáme spoustu jemného humoru.

(ukázka – mužský hlas)

Jasmín v loubí

Sedím u vína,

Zve dobré druhy dobrá hodina a já jsem sám.

Vtom náhle nad strání, kulatý měsíc se mi uklání a já jemu.

Se mnou v modrý nebes klín můj kývá stín

Společnost poklonami nešetří

Tak byl jsem sám a teď jsme tři.

Chce měsíc pít, jak mám ti podat číš?

Stín zdvíhá pohár.

Copak nevidíš, že dneska za vás za oba

Pít musí moje hříšná nádoba?

Co je to ale chlapci rozmilí?

Já piju a vy jste z toho opilí.

Měsíc se motá, žvatlá ke stínu.

Ten se snítkou zase tančí jasmínu,

Jen já tu sedím klidně při víně,

Jim připíjím a dobré hodině.

Tož loutnu sem a píseň se mnou noťte,

Pak na kutě mě chlapci doprovoďte,

Vždyť do jedné se vejdou postele kumpáni

Světlé noci veselé.

A zejtra navečer, až první hvězdy vzplanou,

U vína v loubí, chlapci, nashledanou.

J.H. Tak tolik z úsměvné poezie básníka Li po. K tomu jen malý doplněk – druhý největší básník čínské historie a přítel Lipa – básník Tu fu – o svém druhovi napsal.

(ukázka- mužs. hlas)

U džbánku vína Li sto básní napíše

Noc dospí v hospodě

Když měsíc dozáří.

Císař pán pozve jej

Li s díky odmítá.

Jsem přece vína Bůh

Ó pane císaři!

J.H. To je prozatím vše z další části čínských zajímavostí, tolik k dalšímu pohledu na četné proměny čínského humoru.

Od mikrofonu české sekce CRI vás zdraví Jiří.