Když soudce Ti ukončil sezení, při kterém se radil s Ma Žungem, Ťiao Tajem a Chungem, prohlásil: „Vida, půlnoc už minula! Vy tři si teď jděte odpočinout a dobře se vyspěte. Ty, seržante, vytáhni cestou z postele tři čtyři písař a přikaz jim, aby napsali oznámení, že na základě pokusu o vraždu je stíhán Po Kaj - a připojte jeho zevrubný popis! Strážným dej příkaz, aby oznámení přibili ještě dnes v noci na vrata a na všechny velké budovy po celém městě, abys si je lidi hned ráno přečetli. Jestli toho záludného darebáka chytneme, tak se možná trochu hneme z místa."

Druhého dne ráno, když soudce ve své pracovně snídal, obsluhován seržantem Chungem, přišel velitel biřiců a hlásil, že rejdaři Ku a Ž naléhavě žádají náčelníka o přijetí.

„Řekni jim," opáčil stroze, „ať přijdou na ranní zasedání. Tam mohou říci veřejně, co mají na srdci."

Pak přišli Ma Žung s Ťiao Tajem a vzápětí za nimi Tchang. Tchang vypadal ještě hůř než předtím, tvář měl popelavou a ruce se mu chvěly. Koktal:

„To je ...strašné! Za celý svůj život v tomhle okrese nikdy nedošlo k takové pohaně! Přepadnout dva důstojníky od soudu! Já..."

„Nedělej si starosti," přerušil Ti jeho výlev. „Moji pomocníci se o sebe umějí postarat!"

Oba přátele to zřejmě potěšilo. Ma Žung už neměl ruku na pásce a také Ťiao Tajovo oko vypadalo o něco lépe, třebaže hrálo všemi barvami.

Soudce si právě otíral tvář horkým ručníkem, když zazněl gong. Chung mu pomohl s převlékáním a pak se všichni odebrali do soudní síně.

Navzdory časné hodině byla dvorama plná. Lidé od východní brány roznesli zprávy o bitce na korejském člunu a pak si občané přečetli zatykač na Po Kaje. Když soudce četl prezenci, všiml si, že v první řadě stojí doktor Cao, Ž Pen a Ku Meng-pin.

Jakmile soudce udeřil kladívkem, předstoupil doktor Cao, hněvivě potřásaje bradkou. Poklekl a rozčileně začal ze sebe chrlit:

„Vaše Ctihodnosti, dnes v noci se stala strašná věc! Pozdě v noci byl můj ubohý syn Cao Min probuzen ržáním našich koní ve stáji nedaleko brány. Vyběhl ven a viděl, že koně jsou velice neklidní. Zburcoval vrátného, vzal meč a začal prohledávat terén mezi stromy kolem domu, protože si myslel, že se tu asi potuluje zloděj. Najednou cítil, jak mu na záda dopadlo cosi těžkého a do ramen se mu zaryly drápy. Byl stažen hlavou k zemi. Cvakání zubů u hrdla bylo to poslední, co slyšel. Pak ztratil vědomí, neboť hlavou narahil na ostrý kámen. Naštěstí v té chvíli přiběhl vrátný s pochodní. Viděl, jak mezi stromy mizí temný stín. Uložili jsme syna na lože a ošetřili mu rány. Poranění na ramenou nejsou vážná, ale na čele má otevřenou ránu. Dnes zrána nabyl na chvíli vědomí, ale pak začal blouznit. Na úsvitu přišel doktor Šen a označil jeho stav za vážný.

Tato osoba musí, Vaše Ctihodnosti, trvat na tom, aby soud podnikl příslušná opatření, aby byl tento lidožravý tygr, který se potuluje po našem okrese, bezodkladně vystopován a zabit."

V síni bylo slyšet souhlasné mručení.

„Hned dnes odpoledne pošle soud lovce, aby se po zvířeti poohlédli," slíbil soudce.

Jakmile doktor Cao ustoupil na své místo v první řadě, vykročil Ž Pen a poklekl před soudcovským stolem. Nejprve uvedl formálně své jméno a povolání a pokračoval:

„Tato osoba četla dnes ráno oznámení týkající se jejího obchodního správce Po Kaje. Říká se, že řečený Po Kaj byl prý zapleten do rvačky na korejském člunu. Rád bych zde prohlásil, že řečený Po Kaj je muž výstředních zvyků a chování a že odmítám veškerou zodpovědnost za cokoli, čeho se dopustil mimo pracovní dobu."

„Kdy a za jakých okolností jste přijal Po Kaje do práce?" zeptal se soudce.

„Přisel asi před deseti dny, Vaše Ctihodnosti," odpověděl Ž Pen, „s doporučujícím dopisem od známého učence Cao Fena z hlavního města, bratrance mého dobrého přítele doktora Cao Che-siena." Odmlčel se. Soudce ho pohledem vyzval, aby pokračoval.